Aktuality

---

Provozní doba

---

Univerzita třetího věku
každou druhou středu

---

Zahrádkáři
21. 11.

---

Knižní klub
25. 11.

---

Výroba adventního věnce
26. 11.

---

Science Café
28. 11.

---

Vánoční provozní doba

---

Křest knihy

---

Vánoční focení s Gábinou
03. a 10. 12.

---

Umělá inteligence
04. 12.

---

Mikuláš v knihovně
05. 12.

---

Jazzový koncert
12. 12.

---

Tulouš
16. 12.

---

Origami s Markétou
Každou středu

---

Tvořivé odpoledne pro všechny
Každý čtvrtek

---

Dobrovolnictví

---

Školení na PC

---

Semínkovna

---

Návod audiohnihy a e-knihy

---

Stahování e-audioknih

---

Návod - čtenářské konto 1

---

Návod - čtenářské konto 2

---

Informace o spotřebitelské poradně D-test

---

Nabídka vypracování rešerší

---

Odprodej knih

---

Certifikát ATIC

Rabijáti si zahráli na četníky

Rabijáti, takové jméno si pro svoje družstvo vybrali Martin Dvořák, Jaromír Péc, Miroslav Ráž, Jan Schreiber a Jakub Makula, zastupující Městskou knihovnu Chodov na osmém ročníku Her bez hranic aneb knihovnice dětem. Ten letos, za podpory Klubu dětských knihoven a Svazu knihovníků a informačních pracovníků Karlovarského kraje, pořádala Městská knihovna Habartov. Její zaměstnanci ve spolupráci s pracovníky Muzea bezpečnostních sborů Habartov, Klubem 1938- četnická stanice Habersbirk a Českou společností přátel vojenské historie připravila pro děti den plný skvělých zážitků.

Vše začalo hned při úvodním představení družstev z jednotlivých knihoven, kdy příslušníci obou četnických spolků nastoupili v plné parádě a jejich velitel chvíli „péroval“ i děti. Po představení družstev z jednotlivých knihoven, formou různých pokřiků a písní, se děti podle vylosovaného pořadí pustily do plnění disciplín. Naše družstvo vyrazilo jako jedenácté. Čas čekání jsme vyplnili prohlídkou Muzea bezpečnostních sborů Habartov, kde si kluci mohli prohlédnout fotografie a předměty k událostem, o nichž jsme si v knihovně četli. První disciplínou byla střelba ze vzduchovky, přičemž kluci stříleli pravou výcvikovou vzduchovkou, z čehož byli velmi nadšení. Paměť a rychlost psaní si procvičili při „Kimovce“. Pak už nás trasa vedla do habartovského lesa. Cestou ještě děti absolvovaly člunkový běh a hod granátem. „Nejtěžší bylo hodit granátem, aby zůstal v tom vyhrazeném čtverci“, shodli se kluci po házení, kdy někteří neovládli svou sílu a čtverec přehodili. V krásném prostředí habartovského lesa pak měli Rabijáti za úkol přiřadit boty k otiskům stop či zdolat lanovou dráhu. Za postřeh při popisu pachatele si u stanoviště nazvaném Identikit vysloužili od zde sloužícího četníka k plnému počtu bodů dokonce hvězdičku. Bezchybně rovněž zvládli i kvíz k Habartovskému incidentu nebo poznávání četnických předmětů. Posledním úkolem bylo odebírání otisků. Po obědě, který jsme měli zajištěný ve školní jídelně, následovalo odpolední představení. Nejprve nás vtipnou scénkou ze života četníků pobavili oba četnické spolky. Dospělé i děti následně rozesmál divadelník Viktor Braunreiter se svou pohádkou „O Sněhurce“ do níž zapojil i některé děti z publika. Poté následovalo vyhlášení výsledků. Družstvo chodovských Rabijátů skončilo na desátém místě, ale myslím si, že to nikomu nevadilo, protože dostali kromě balíčků s odměnami i medaili. Hlavně jim však společně s Pamětním listem byla za splnění všech úkolů propůjčena hodnost strážmistra četnictva. Z toho byli kluci nadšeni asi nejvíce. Kromě cen si odvezli hlavně spoustu skvělých zážitků z úžasně stráveného dne. K tomu přispěly nejen zajímavé disciplíny nebo společnost četníků, kteří byli skvělí a opravdu se s dětmi vyřádili, ale i úžasná starostlivost s jakou se o nás pracovnice habartovské knihovny staraly. „Já jsem ještě nejel ve voze s koňmi. Střílení bylo super, fakt to byla pravá výcvikovka. Viděli jste ty fotky v muzeu? Byli tam i ti četníci na zkoušku. Ta četnická scénka byla dobrá, jak tam chytali ty zloděje. Nebo divadlo. To byla legrace.“ To je jenom zlomek nadšených rozhovorů našich Rabijátů na zpáteční cestě. A nadšené nebyly jenom děti. Skvělý den jsme prožily i my knihovnice. Opravdu jsme se bavily společně s dětmi. Myslím, že na tento ročník Her bez hranic budeme dlouho vzpomínat. A za to moc děkujeme kolegyním z habartovské knihovny, přítomným četnickým spolkům, pracovníkům Muzea bezpečnostních sborů Habartov a městu Habartov.