Aktuality
04.04.2025, 04:18
Provozní doba

Univerzita třetího věku
každou druhou středu

Listování
08. 04.

Zahrádkáři
03. 04.

Výstava
03. 04. - 14. 04.

Science Café
09. 04.

Astrologie
10. 04.

GreenSwap
17. 04.

Výroba a vanášení Morany
17. 04.

Zdobení kraslic
17. 04.

Drátování
17. 04.

Jazz v knihovně
17. 04.

Knižní klub
23. 04.

Tvořivé odpoledne pro všechny
Každý čtvrtek

Dobrovolnictví

Školení na PC

Semínkovna

Návod audiohnihy a e-knihy

Stahování e-audioknih

Návod - čtenářské konto 1

Návod - čtenářské konto 2

Informace o spotřebitelské poradně D-test

Nabídka vypracování rešerší

Odprodej knih

Certifikát ATIC

Hudebně-umělecký dýchánek v chodovské knihovně
Druhý únorový pátek se mohli lidé v podkroví Městské knihovny Chodov přemístit do netradiční hudebně a umělecky laděné atmosféry. Hudební část večera zastoupili českobudějovická kytaristka a zpěvačka říkající si Odeur de violettes a pražský kytarový sóloprojekt zvaný Dimitar. Umění si vzala do parády rodačka ze Sokolova Zuzana Kleinerová, která se už v knihovně před více jak dvěma lety představila svými velkoformátovými kresbami.
Komorní knihovní prostor zprvu rozezněly špinavé tóny kytaristy Adámka z pražské kapely Or, který zde představil svůj sólový projekt s názvem Dimitar. Dimitar vnesl do potemnělého prostoru lehce pochmurný nádech a to hlavně prostřednictvím svého tichého niterného zpěvu. Toto celé navíc podtrhla náhlá přítomnost Zuzky, která se zčistajasna objevila na scéně a na bílém pruhu papíru, jež vedl napříč celou knihovnou, spustila svou improvizaci s mákem a vlastními pocity, ovlivněnými Adámkovým hraním. Ticho v podkroví by se dalo krájet. Nikoliv však, když přišlo na scénu děvče z Budějic. Svou energií a zvučností jak kytary, tak hlasu, rozpohybovala i dítka, doprovázející své rodiče. Suverénní holčičí kytarovka, která vám dovolí vypnout a nechat se unášet melodií zpěvu. Vyklidněné obecenstvo přišla na závěr opět rozproudit Zuzka. Zuzana Kleinerová momentálně dokončuje studium na FaVU VUT v Brně a inspiraci sbírala při studiu v Miláně, Tokiu a posledně dokonce na Islandu. Kdo Zuzky práci trochu znal, čekal, že se bude moct v pátek pokochat jejími obřími kresbami malovanými přímo na místě. Zuzka sice v jednu chvíli měla štětec a tuš opravdu připravenou, ale rozpoložení nálad a pocitů ji nakonec přesvědčily uchýlit se k technice, jež po sobě nezanechá stopy. Její umělecká performance byla propojena se zvuky a také s diváky, kteří namátkou obdrželi různé druhy „nástrojů“, které aktérka rozezněla a poté předala dále. Kolem půl desáté večer se tak knihovnou rozléhaly všemožné zvuky připomínající bouři, do níž se zpoza temného koutu místnosti ozýval Zuzčin meditativní zpěv, zahalen za makovou horou, kterou v momentě hlavou přesypala tak, že výsledný efekt byl k nezaplacení. Jakoby Zuzčina hlava byla stvořena z máku a ve vteřině se jí sesypala na zem. Posléze ustala v pouhý sykot, kterým chtěla navodit úplné ticho. Diváci však byli zvuky a nástroji natolik pohlceni, že nedokázali ustat, vše bylo napjaté, a ticho ne a ne se dostavit. Vzala si tedy meditativní misku, s pomocí ji rozezněla a ticho se dostavilo. Z této akce se hmatatelně nezaznamenalo nic a papír zůstal bílý.