Aktuality

21.11.2024, 10:59

historie a památky

Pod úpatím Krušných hor, v půli cesty z Karlových Varů
do Sokolova, leží město Chodov, jež se počtem obyvatel přesahujícím 14 000 řadí k významným regionálním centrům.
První písemná zmínka o Chodovu pochází z listiny českého knížete Jindřicha Břetislava, která je datována do let 1195 – 1197. Touto listinou vzal kníže v ochranu všechny statky cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu, kterému v tédobě Chodov patřil.

V polovině 14. století byl waldsassenský klášter donucen
z finančních důvodů část svého majetku prodat a Chodov se tak
v průběhu dalších staletí stal majetkem celé řady regionálních šlechtických rodů. V letech 1644 – 1733 patřil Horní i Dolní Chodov šlechtickému rodu Plankenheimů, z jejichž éry se nám dochovaly nejstarší stavebně historické památky (kostel sv. Vavřince, boží muka, mariánský sloup a socha sv. Šebestiána). Zámeček, postavený tímto rodem na počátku 18. století, byl po roce 1810 využit k výrobě kameniny a porcelánu. Postupem času se budova plankenheimského rodového sídla stala součástí areálu chodovské porcelánky a zcela zmizela pod novodobými dostavbami.
V 19. století došlo k výrazné změně v životě Chodova –
ze zemědělské vesnice se stalo průmyslové město.

Díky průmyslovému rozvoji (hornictví, železnice, strojírenství, porcelán) byl Chodov v roce 1869 prohlášen za městys a roku 1894 jej císař František Josef I. povýšil na město a udělil mu městský znak.

Am Fuße des Erzgebirges, auf halbem Wege zwischen Karlovy Vary und Sokolov, liegt die Stadt Chodov, die mit den mehr als 14 500 Einwohnern zu den bedeutenden regionalen Zentren gehört. Die erste schriftliche Erwähnung der Stadt Chodov entstammt einer Urkunde aus den Jahren 1195 - 1197, laut welcher der böhmische Fürst alle Besitztümer des Zisterzienserklosters in Waldsassen, zu welchem Chodov damals gehörte, unter seinen Schutz nahm.

In der Mitte des 14. Jh. sah sich das Kloster in Waldsassen ge-zwungen, aus finanziellen Gründen einen Teil seinen Besitzes zu verkaufen, und aus diesem Grund wechselte die Stadt Chodov im Laufe der Jahrhunderte mehrmals ihren Besitzer. In den Jahren 1644 - 1732 gehörten Ober sowie Unter Chodou dem Adelsgeschlecht derer von Plankenheim und aus dieser Zeit blieben viele Baudenkmäler erhalten (Kirche des Hl. Laurentius, Bildstöcke, Statue des Hl. Sebastian und die Mariensäule - darüber erfahren Sie mehr im nachfolgenden Text). Das Schloss, das nach 1710 erbaut wurde, wurde ab dem Jahr 1811 zur Herstellung von Tonerde und später Porzellan genutzt - durch Zubauten und bauliche Anpassungen, die dem Betrieb der Porzellanfabrik dienten, verlor das Schloss sein barockes Aussehen und heute erinnert daran nur ein Torso des Erbes auf der Außenmauer dieses Gebäudes in der Straße U Porcelánky, Nr. 1.

Im 19 Jh. kam es zu einer bedeutenden Veränderung im Leben der Menschen in Chodov - aus dem einstigen Bauerndorf wurde eine Industriestadt. Dank der industriellen Entwicklung (Bergbau, Eisenbahn, Maschinenfabriken, Porzellan-Herstellung) wurde Chodov 1869 zur Marktgemeinde und 1894 von Kaiser Franz I. zur Stadt erklärt und erhielt das Stadtwappen.

Znak města

Město Chodov používá historický znak, který mu byl
30. září 1894 udělen císařem Františkem Josefem I. jako symbol povýšení městyse na město. Znak tvoří čtvrcený štít se srdečním štítkem uprostřed. Srdeční štítek je černý, v jeho spodní polovině je palisádový plot přirozené, tedy hnědé barvy, s jedním příčným břevnem nahoře. První a čtvrté pole čtvrceného štítu je zlaté
a druhé a třetí je zelené. V prním poli jsou nad zeleným pahorkem zkřížená hornická kladiva celá ve stříbrné barvě. Druhé pole vyplňují dva zkřížené zlaté snopy. Ve třetím stojí stříbrný antický džáb a čtvrté pole zdobí černé okřídlené železniční kolo. Kolem štítu je hnědé arabeskové rámování završené nahoře hnědou zděnou korunou se čtyřmi věžovými výběžky. Srdečním štítkem se přihlašuje tento městský symbol k tradicím a připomíná období vývoje Chodova pod jednotnou vládou rodu Plankenheimů. Pole
v hlavním štítu vyplňují atributy symbolizující obory, které se významně podílely na rozvoji Chodova, který se v historicky krátké době přeměnil
z vesnice na město.

Památky ve městě

Kostel sv. Vavřince

Kostel svatého Vavřince byl vystavěn na přání tehdejšího majitele Chodova Franze Flamina von Plankenheim, který nechal základní kámen stavby položit
v roce 1725 a stavbou chrámu pověřil stavitele Wolfganga Braunbocka, který stavbu řídil až do své smrti, po které převzal vedení jeho syn. Dokončení stavby znemožnil nedostatek prostředků a smrt zakladatele kostela
v roce 1733. Kostelní stavba byla dokončena až v polovině 19. století, kdy byla vyhotovena vnější úprava chrámu. Kostel svatého Vavřince je jednolodní vrcholně barokní stavba s presbytářem na východní straně a kaplí svatého kříže na západní straně kostela pod kůrem. Nad kostelem je vynesena věž vysoká 37 metrů a pod podlahou hlavní lodi je krypta s ostatky členů rodiny zakladatele chrámu. V klenbě presbytářekostela se nachází unikátní freska roku 1733 od hornoslavkovského malíře Eliase Dollhopfa. Většina kostelního inventáře je barokní a pochází z první poloviny 18. století. Výjimku tvoří hlavní oltář, který byl vytvořen v roce 1835. Jeho kreslený návrh a oltářní obraz zhotovil Maurus Fuchs a řezbářské práce na něm provedl Josef Fischer. Po stranách kostela jsou umístěny čtyři oltáře z doby vrcholného baroka. Vzácnou památkou je cyklus čtrnácti pláten s výjevy křížové cesty, která pocházejí z let 1778 – 1860 a byla namalována regionálními malíři.
Na kůru jsou umístěny varhany, které byly významně přestavěny v době druhé světové války.

více o historii kostela

Der Mäzen des Baus der Kirche des Hl. Laurentius war der Adelige Franz Flamin von Plankenheim und der Baumeister war Wolfgang Braunbock, der die Kirche ab 1725 erbaute. Nach dessen Tod führte sein Sohn das Bauvorhaben erfolgreich zu Ende. Die letzten Außenarbeiten wurden jedoch erst im Jahre 1837 abgeschlossen. Die Kirche ist einschiffig und besteht aus drei Gewölbefeldern. Auf der Ostseite schließen ein quadratisches Presbyterium mit abgerundeter Stirnwand und einer fast halbkreisförmigen Kuppel an, die von einer aus dem Jahre 1733 stammenden Wandmalerei von Elias Dollhopf geschmückt wird. Der obere Teil des Kirchenraums wird von Bleiglasfenstern beherrscht. Die Ausstattung der Kirche - Hauptaltar ausgenommen - stammt aus dem Barock, aus der Zeit ihrer Fertigstellung. Der Hauptaltar wurde erst während der Renovierung der Kirche im Jahre 1835 angeschafft. Der Entwurf stammte von M. Fuchs, der auch das Altarbild mit dem Hl. Laurentius malte. Die Tischlerarbeiten sind das Werk von J. Fischer. Die Kirchenorgel stammt aus dem Jahr 1848, aus der Werkstatt des Baumeisters Ignatius Müller aus Eger. 1943 wurde das Instrument von der Firma Keller aus Selb umgebaut. Den Einwohnern von Chodov wird heute die Zeit auf einem elektrischen Turmuhrwerk angezeigt.

Mariánský sloup

Tuto památku nechal zhotovit v roce 1675 Jan Vilém z Plankenheimu. Je tvořena bohatě zdobeným pískovcovým sloupem na hranolovém podstavci, zakončeném mohutně vysazenou římsou. Na ní spočívá socha Panny Marie
s prostovlasou hlavou mírně zakloněnou vzad
a rukama sepjatýma na prsou. Tento sloup byl roku 1993 poškozen a soška byla odcizena. Podle fotografií byla zhotovena její kopie, sloup prošel restaurací a byl přemístěn do centra města, kde dnes, na Staroměstské ulici, stojí.

Im Jahre 1675 ließ Johann Wilhelm von Plankenheim an der Straße nach Loket die Mariensäule errichten. Die reich verzierte Säule aus Sandstein steht auf einem prismenförmigen Sockel, der durch ein mächtiges Gesims abgeschlossen wird. Darauf fußt eine barhäuptige Statue der Jungfrau Maria, den Kopf leicht nach hinten geneigt, mit zum Gebet gefalteten Händen. 1993 wurde die Säule beschädigt und die Statue gestohlen. Später wurde mithilfe einer Fotografie eine Kopie der Statue angefertigt und die Säule einer Rekonstruktion unterzogen. Danach wurde die Mariensäule auf den Marktplatz in der Straße Staroměstská versetzt, wo sie bis heute steht.

Boží muka

Boží muka stojící u zdi farní zahrady byla postavena roku 1672 z popudu Jana Viléma
z P lankenheimu vedle budovy staré chodovské fary. Po demolici farní budovy byla přenesena
o několik desítek metrů dále,
na současné místo, kde stojí v takřka původním stavu. Jedná se o pískovcovou pozdně renesanční plastiku lucernovitého tvaru, spočívající na sloupu s kvádrovým podstavcem. Na zadní straně podstavce je rodový erb Plankenheimů
a na bočních stranách diamantový dekor. V roce 2011 byla tato památka zrestaurována.

Der Bildstock wurde 1672 auf Wunsch von Johann Wilhelm von Plankenheim am Weg gegenüber der alten Chodover Pfarrei erbaut. Hier steht er heute noch, nach mehrmaliger Restaurierung, in seiner fast ursprünglichen Gestalt. Es handelt sich um eine Sandsteinplastik aus der Spätrenaissance in Form einer Laterne, die auf einer Säule auf einem Quadratsockel mit Aufschrift und einem Kreuz am oberen Ende besteht. Auf der Hinterseite wird der Sockel von einem Relief des Wappens des Geschlechts derer von Plankenheim und seitlich dann mit Diamant-Verzierungen geschmückt.

Socha sv. Šebestiána

Před kostelem sv. Vavřince se nachází socha
sv. Šebestiána, která byla vyhotovena pravděpodobně na přelomu 17. a 18. století,
v době vlády Plankenheimů. Jde o žulovou sochu světce přivázaného ke stromu a probodnutého pěti šípy z pozlaceného bronzu. Socha stojí
na hranolovém podstavci o třech stupních
a původně byla na rozcestí cest do Božičan
a Mírové. Zde velmi trpěla vzrůstajícím množstvím exhalací a proto byla v roce 1986 zrestaurována a přesunuta na současné místo, kde prošla počátkem 21. století další rekonstrukcí.

Die Statue des Hl. Sebastian stammt höchstwahrscheinlich aus der Zeit von Franz Flamin von Plankenheim, aus der Mitte des 18. Jh. Es handelt sich um eine Granit-Statue des Heiligen, der an einen Baum gekettet ist und in dessen Körper fünf Pfeile aus vergoldetem Bronze stecken. Die Statue steht auf einem dreistufigen Kantsockel. Ursprünglich befand sie sich an der Weggabelung nach Božičany und Mírová. Hier wurde die Statue jedoch immer mehr durch Autoabgase bedroht und aus diesem Grund nach ihrer Restaurierung im Jahre 1986 an ihren heutigen Standort, vor die Kirche des Hl. Laurentius, gebracht. Hier wurde die Statue dann im Jahre 2006 erneut restauriert.

Pamětní deska

Pamětní deska byla odhalena v roce 2011
k uctění památky všech, kteří v Chodově
a okolí dobývali a zpracovávali uhlí, kaolín
a další suroviny.

Die Gedenktafel wurde 2011 zu Ehren aller enthüllt, die in Chodov und Umgebung Kohle, Kaolin und weitere Rohstoffe abbauten und verarbeiteten.

Evangelický kostel

Secesní budova evangelického kostela byla vystavěna v letech 1906 – 1907 podle návrhu architekta Julia Zeissiga.
Jedná se o jednolodní objekt se třemi vysokými obloukovými okny a se zúženým čtyřbokým presbytářem
a mohutnou hranolovou věží. Kostel je postaven v tehdy oblíbeném pseudorománskémduchu, na fasádě je střídmě doplněn o secesní geometrickou ornamentiku.

více o historii kostela

Evangelische Jugendstil-Kirche aus den Jahren 1906 - 1907 hat Julius Zeissig gebaut (heute Sitz der Evangelischen Kirche der Böhmischen Brüder).

Památník k uctění obětí válek

Původně byl tento monolit na podstavci postaven v roce 1898 k uctění památky obětí válek a k 50. výročí nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn. V roce 1945 byl tento památník stržen a nahrazen bustou Vladimíra Iljiče Lenina. Části památníku byly nalezeny při stavebních pracích v roce 1997.
Dle dobové dokumentace byl památník zrekonstruován a přesně po sto letech,
25. 9. 1998, byl na původním místě
v městském parku znovu odhalen.

Denkmal für Kriegsopfer Ursprünglich wurde dieser Monolith auf einem Sockel im Jahr 1898 zu Ehren der Kriegsopfer und zum 50. Gedenktag der Krönung von Kaiser Franz Josef I. errichtet. Zu einem nicht bekannten späteren Zeitpunkt wurde das Denkmal jedoch niedergerissen. Teile davon wurden bei Bauarbeiten im Jahre 1997 gefunden. Das Denkmal wurde historischen Dokumenten gemäß rekonstruiert und nach genau einhundert Jahren, am 25.09.1998, an seinem nahezu ursprünglichenm Ort, im Stadtpark, erneut enthüllt.

Gongy z hodinového stroje

Gongy z původního stroje věžních hodin kostela svatého Vavřince byly prohlášeny
za kulturní památku v roce 2003. Tyto dva bronzové gongy, jejichž jinak hladký povrch
je pouze v dolní části zdoben dvěma pásy
a signaturou GROSS. MYCH. JOS. DIEPOLT. IN PRAG 1878, byly po zrestaurování umístěny v síni historie města v městské knihovně. Nyní se nacházejí v kostele svatého Vavřince, kde si může každý návštěvník ověřit jejich zvuk.

Gongs aus dem ursprünglichen Uhrwerk der Turmuhr der Kirche des Hl. Laurentius Die beiden Bronzegongs wurden 2003 zum Kulturdenkmal erklärt. Ihre ansonsten glatte Oberfläche wird im unteren Teil von zwei Streifen und der Signatur GROSS MY CH. JOS. DIEPOLDT. IN PRA G 1878 geschmückt. Nach ihrer Restaurierung wurden sie im Geschichtssaal der Stadt installiert. Hier kann sich ein jeder Besucher von ihrem Klang überzeugen.

Kašna

Volná replika staré chodovské kašny byla umístěna do horní části Staroměstské ulice
v roce 2002. Kašnu zdobí městský znak
a letopočty 1194 a 1894. Původní kašna
z 19. století stávala o několik metrů výše.

Die Replik des Brunnens steht hier seit dem Jahr 2002. Der Original-Brunnen war klassizistisch aus der 1. Hälfte des 19. Jh. und stand mehrere Meter entfernt.

Sokl božích muk

Vpravo za vstupní branou na městský hřbitov je umístěn kamenný sokl, který je pozůstatkem božích muk, která nechal v roce 1673 zřídit majitel chodovského panství Jan Vilém z P lankenheimu.

Der Sockel des Bildstocks aus dem 17. Jh. befindet sich rechts hinter dem Eingangstor zum Friedhof.

Chodovský hřbitov

Starý chodovský hřbitov se rozkládal na jižním svahu pod kostelem svatého Vavřince
a v dolní části jej ohraničovala budova staré fary s hospodářským dvorem. V roce 1790 byl starý hřbitov zrušen a přenesen na severní stranu kostela, kde se pohřbívalo až do druhé poloviny 19. století, kdy prudký populační nárůst donutil vedení města vytvořit důstojný městský hřbitov na pozemku táhnoucím se od kostela severovýchodním směrem.
Na tomto hřbitově byla zbudována celá řada umělecky hodnotných hrobek a náhrobků,
z nichž mnohé byly zničeny v druhé polovině 20. století.

Der alte Chodover Friedhof befand sich am Südhang unterhalb der Kirche des Hl. Laurentius und wurde im unteren Teil vom Areal der Pfarrei mit Pfarrgebäude und Wirtschaftsgebäuden begrenzt. 1790 wurde der alte Friedhof aufgelöst und auf der gegenüberliegenden Kirchseite neu angelegt. Nachfolgend wurde der neue Friedhof mehrmals erweitert. Die größte Erweiterung erfuhr er in den Jahren 1886 und 1887, als die Gemeinde ein großes Grundstück erwarb, das sich von der Kirche aus in nordöstliche Richtung hinzog.

Pamětihodnosti

Pamětní kameny chodovských obětí holocaustu

V dlažbě chodovských ulic najdete takzvané Stolpersteine, kameny zmizelých. Položil je zde německý sochař Gunter Demnig, který jich
po celé Evropě rozmístil už více než
80 tisíc. Jedná se o kamenné kostky
s destičkou, na níž je vyryté jméno
a datum, mají poukazovat na tragické osudy obětí holokaustu. Chodov se
v roce 2015 stal prvním městem v Karlovarském kraji, kde se tyto vzpomínkové kameny objevily. Nyní je v chodovských ullicích položeno již dvaatřicet kamenů zmizelých.
Devět kamenů zmizelých najdete před dnešním obvodním oddělení policie, Staroměstská 18, které byly položeny na památku rodiny židovského obchodníka Eduarda Kronbergera. Většina rodiny zemřela v Osvětimi. Konce války se dožili pouze Ruth a Kurt Kronbergerovi, které do bezpečí přepravily takzvané Wintonovy vlaky. Jejich potomci se zúčastnili slavnostního aktu odhalení pamětních kamenů v Chodově.
Tři kameny zmizelých jsou umístěny před chodovskou obřadní síní, kde připomínají Bedřicha Kettnera, jeho ženu Marianu a syna Jiřího, kteří zahynuli ve vyhlazovacích táborech. Příběhy těchto lidí byly tragické samy o sobě, ale o to strašlivější, že je součástí holocaustu, během kterého zemřelo šest milionů lidí jen proto, že se narodili jako Židé.
Dva kameny zmizelých se nachází před budovou České spořitelny, kde žili obchodník Max Heller a jeho dcera Kitty. Kameny v rámci 80. výročí Křišťálové noci položil v pátek 9. listopadu 2018 Chodovák Osvald Polák. Zaskočil tak za německého sochaře a autora tohoto projektu Guntera Demniga.
Před obchodním domem Prior na Staroměstské ulici byly 9. listopadu 2019 položeny dva kameny zmizelých, kde původně byly domy, v nichž bydlely Ida Sommerová a Eleonora Baschová. Další dva kameny zde byly položeny v roce 2021 za členy rodiny Sommerovy. Jeden za Gretu Rosenbaumovou, rozenou Sommerovou (1908-1944) a druhý za Editu Sommerovou
(1913-1942), dcery Idy Sommerové.
Šest kamenů přibylo v ulici Dukelských hrdinů v místě, kde stál činžovní dům rodiny Wilhelma Schwabacha. Rozvětvenou rodinu Schwabachů založil obchodník Wilhelm Schwabach (1858-1941), pocházející z Teplic. Do Chodova se přistěhoval za obchodem na počátku 90. let 19. století. Měli zde velký obchod s potravinami a patřil jim jeden z domů v tehdejší Fenklově ulici. Většina rodiny uprchla z Chodova hned krátce po obsazení pohraničí na počátku října 1938. Doma v Chodově zůstal jen starý Wilhelm Schwabach, kterému tehdy bylo již 80 let, a jeho žena Elsa. Syn Otto se svou rodinou uprchl do Prahy, odkud se v následujícím roce pokoušel vycestovat do zahraničí. Bohužel, žádná země v té době židovské uprchlíky již nepřijímala," uvedl chodovský městský historik Miloš Bělohlávek. V srpnu 1942 byla rodina transportována do Terezína a o půl roku později byli zařazeni do transportu do vyhlazovacího tábora. Transport nesl označení Cq a vyjel z Terezína 20. ledna 1943. Z dvou tisíc osob v transportu přežil válku jen jediný člověk. Otto Schwabach, jeho žena Valerie, třináctiletý syn Bedřich i sedmiletý Kurt byli zavražděni v plynové komoře krátce po příjezdu do Osvětimi. Wilhelm Schwabach byl přesídlen do židovského tábora pro přestárlé v Odeři u Hroznětína. Zde bylo shromážděno několik stovek židovských obyvatel regionu ve velmi vysokém věku. Ti zde kvůli nedostatku péče a strašným podmínkám umírali sešlostí věkem, vyčerpáním, ale i na nemoci, které se táborem šířily. Wilhelm Schwabach zemřel 18. dubna 1941 a je zatím nejstarší známou chodovskou obětí holokaustu. Když byl zavražděn, bylo mu 83 let.
V roce 2022 byly položeny čtyři kameny zmizelých. Dva kameny zmizelých za Mořice a Albinu Kohnovi v ulici Vančurova 700 a dva kameny za Rudolfa
a Gertrudu Brumlíkovi v ulici Staroměstská 377, naproti České pojišťovně. První rodinou je zvěrolékař Mořic Kohn se svou ženou Albínou, Bylo jim už sedmdesát, když do jejich bytu 13. září 1938 vtrhli chodovští henleinovci, zničili jim byt a donutili je uprchnout do Prahy. Manželé Kohnovi byli zavražděni v Treblince. Druhou rodinou jsou manželé Brumlikovi. Jasnovidec, chiromant a médium Rudolf Brumlik se přiženil do rodiny bohatého chodovského obchodníka Zikmunda Porgese, u kterého i se ženou Gertou od roku 1935 také žili. Ve 30. letech byl známý pod pseudonymem Anonymus, podílel se na vyšetřování vraždy Otýlie Vranské a předpověděl smrt Antonína Švehly. Bohužel, svému vlastnímu osudu neutekl. I se svou mladou ženou byl zavražděn v Osvětimi.
Poslední čtyři kameny zmizelých byly položeny v roce 2024. Dva kameny přibyly v ulici U Porcelánky před domem č. p. 169, ve kterém kdysi žila rodina Františka Josefa Brücknera, obchodníka s textilem a galanterií. A další dva kameny v ulici Nádražní, kde kdysi stával dům č. p. 318 a v něm po určitý čas žila rodina Hahnova.
Tímto krokem byla završena záslužná práce připomínání původních židovských obyvatel našeho města, kterou před lety započal chodovský historik Miloš Bělohlávek.
Kronbergerovi - chodovské oběti holocaustu; Zmizelí sousedé: Příběh Bedřicha Kettnera

Zvony chodovského kostela

Nejstarší chodovská památka, zvon Jan Vilém z roku 1658, se dočkala počátkem července 2016 generální opravy, na kterou se ve velmi úspěšné sbírce složili samotní obyvatelé Chodova. Práce na zvonu provedl pan Rostislav Bouchal z Brodku u Přerova se svými spolupracovníky přímo v kostelní věži, kde byl zvon snesen na podlahu, byl důkladně zbaven nečistot a ošetřen včelím voskem. Největší zásahy vyžadovalo příslušenství zvonu – původní dubová hlava byla nahrazena novou, stejně jako všechny kované prvky. Zcela vyměněno pak bylo nevyhovující srdce, které svou tvrdostí a špatným zavěšením ohrožovalo životnost zvonu. Po konzultaci s památkáři byl ponechán původní ruční pohon zvonu, ačkoliv původně se zvažovala i jeho automatizace za pomoci lineárního motoru. Vzhledem ke stáří a památkové hodnotě tohoto zvonu nebude používán příliš často, aby vydržel další stovky let. Jeho hlas budou moci Chodováci slýchat pravidelně každou neděli ve tři čtvrtě na devět, kdy bude svolávat věřící ke mši. Kromě nedělí pak bude používán jen o významných církevních, státních a městských svátcích a slavnostech.
Zároveň v roce 2016 během svatovavřinecké pouti došlo k vyhlášení sbírky, jejímž cílem bylo navrátit do zvonice chodovského kostela svatého Vavřince dva zvony, které byly odvezeny a roztaveny během první světové války v roce 1917. Předpokládalo se, že sbírka bude trvat i několik let, ale díky velkému zájmu široké veřejnosti bylo možné již počátkem roku 2017 jednat o výrobě nových zvonů. V květnu pak byly zvony odlity a poprvé je Chodováci mohli spatřit během Noci kostelů 9. června 2017. Nejslavnostnější okamžik se odehrál 12. srpna, kdy byly zvony slavnostně vysvěceny Mons. Tomášem Holubem, biskupem plzeňským a následně zavěšeny do kostelní věže. Větší z nových zvonů, svatý Vavřinec, váží 226 kg a jeho dolní průměr je 68 cm. Menší zvon, svatý Florián, váží „pouhých“ 118 kg a dolní průměr 57 cm. Úhozové tóny (ladění) zvonů je D2 a Fis2, což společně s historickým zvonem Jane Vilémem (ten je laděný v H1) tvoří akord H-moll. Oba nové zvony – svatý Vavřinec a svatý Florián – jsou vybaveny moderním lineárním motorem, který pracuje na principu magnetické indukce. Zvony se uvádějí do pohybu pomocí magnetického polštáře, který je ke zvonům maximálně šetrný a dokáže velmi věrohodně napodobit ruční zvonění. Památný zvon Jan Vilém z roku 1658 je poháněn ručně, a tak to i zůstane. Chodovské zvony budou zvonit pravidelně podle tzv. pořadu zvonění. Ten byl sestaven na základě tradic, kterými se v Čechách řídí zvonění stovky let. Každý den
v poledne tedy uslyšíte oba dva nové zvony a večer bude zvonit klekání nejmenší zvon – Florián. V obou případech po dobu tří minut. Tomuto zvonění se říká lidově „klekání“ a vzniklo ve třináctém století. Mělo připomenout všem, aby bez ohledu na okolnosti poklekli (proto klekání)
a pomodlili se modlitbu Anděl Páně. Také sloužilo lidem k přehledu o čase – především děti věděly, že po večerním klekání se musí vrátit domů, jinak by na ně mohla venku čekat klekánice (v poledne její úlohu plnila polednice).
V roce 2021 doplnil tři zvony v chodovském kostele svatého Vavřince čtvrtý zvon. Vyrobit ho nechal hornický spolek Solles a nese jméno patronky horníků - svatá Barbora. Na zvon o váze více než 70 kilogramů, který v roce 2020 odlila Zvonařská dílna Tomášková - Dytrychová v Brodku u Přerova,
se složili členové spolku a sponzoři. Na hornictví odkazuje i nápis na zvonu: Věnováno horníkům a ve věčnou vzpomínku na hornictví v Chodově
a blízkém okolí. Hornický spolek Solles. Zdař Bůh! L.P. 2001. Vysvěcení zvonu proběhlo v rámci Vavřinecké pouti 14. srpna 2021 a poprvé se rozezněl 26. listopadu 2021 při zahájení městského adventu. Laděný je
do tónu Gis 2.

Chodovská křížová cesta v kostele sv. Vavřince

Počátkem prosince roku 2015 se rozšířil seznam chodovských pamětihodností, když Ministerstvo kultury ČR zařadilo chodovskou křížovou cestu na seznam kulturních památek. Křížová cesta je symbolické putování sledující události spojené s ukřižováním Ježíše Krista. Nejčastěji má čtrnáct ustálených zastavení podobu obrazů, ale v období baroka byly velmi oblíbené i další způsoby zpodobňování křížové cesty, například v podobě kapliček zasazených do krajiny. U těchto zastavení si křesťané především ve velikonoční době připomínají poslední cestu Ježíše Krista. K pořízení křížové cesty pro chodovský kostel došlo v roce 1789. Obrazy namaloval neznámý pravděpodobně regionální amatérský umělec. Pojal je tak, aby velikostí odpovídaly prostoru chodovského kostela. Každé plátno tak má úctyhodné rozměry dva metry na výšku a metr a půl na šířku. V roce 1839 bylo rozhodnuto o postupném nahrazení starých pláten novými. Během let 1839 - 1846 vznikly čtyři nové obrazy vytvořené významnými regionálními umělci - například majitelem chodovské porcelánky Johannem Hüttnerem nebo loketským malířem Johannem Wildtem. Všechny tyto obrazy vznikly díky sbírkám, případně je platily vesnice v chodovské farnosti, jak dokládá například nápis na třetím zastavení, jehož namalování financovali obyvatelé Mírové. Chodovský farář se o Velikonocích 1846 ještě pokusil znovu apelovat na farníky, aby získal prostředky na další obrazy, ale po selhání této snahy se rozhodl, že obrazy původní křížové cesty z roku 1789 nechá pouze důkladně zrestaurovat. V roce 1905 pak nově vzniklo první zastavení křížové cesty, které namaloval sokolovský malíř Anton Würschnitzer. Celkem se na cyklu podílelo nejméně sedm malířů. V roce 2016 byly první čtyři obrazy opraveny a vrátily se na svá původní místa v lodi kostela. V roce 2017 proběhlo restaurování zbylých deseti pláten. Do chodovského kostela se tak vrátila křížová cesta, která zdobí jeho stěny už dlouhých dvě stě let.

Smolnický kříž na Bílé vodě

Jen několik kilometrů severně od Chodova stávala stovky let vesnice Smolnice, obklopená řadou rybníků. V době před rokem 1945 v ní žilo skoro šest stovek obyvatel a většina z nich docházela
za prací do Chodova.
V místech bývalé Smolnice je dnes rozlehlá Smolnická výsypka, která vesnici pohřbila hluboko pod sebou. Smolnici spojovala
s Chodovem stará cesta,
ze které se do dnešních dnů zachovala dubová alej u hráze Bílé vody. Po této cestě chodily desítky generací obyvatel Smolnice do Chodova - za prací
i za zábavou. Také ale na nedělní mše do chodovského kostela.
Proto byl u této cesty někdy před rokem 1841 vystavěn kříž v místě, odkud smolničtí při cestě do Chodova poprvé mohli spatřit věž svatého Vavřince.
Po roce 1945 přestal být udržován, chátral a byl poničen. Během svatovavřinecké pouti 16.8.2015 byl kříž slavnostně obnoven a umístěn
na hráz Bílé vody jako připomínka zaniklé vesnice Smolnice a všech jejích obyvatel.

Historické domy

Staroměstská ulice čp. 55 Krásný rohový dům se znakem Aeskulapa
na střeše, čp. 55, si starousedlíci pamatují jako lékárnu „U Zlatého kříže“. Tuto budovu nechal postavit v roce 1911 chodovský lékárník Hugo Hammerschmidt a byl jejím majitelem až do vysídlení
v roce 1946. V letech 1971-1972 prošel dům rekonstrukcí a začal sloužit pro potřebu městské knihovny.

Das Eckhaus mit dem Symbol des Gottes Asklepios am Dach, Nr. 55, kennen die hiesigen Einwohner als ehemalige Apotheke. Die trug den Namen “Zum goldenen Kreuz” und wurde vom Apotheker Hugo Hammerschmid im Jahre 1911 erbaut. Er besaß das Haus bis zum Jahre 1945. In den Jahren 1971 - 1972 wurde das Haus rekonstruiert und diente als Sitz der Stadtbibliothek.

Staroměstská ulice čp. 377 Samostatně stojící dům na břehu potoka, s čp. 377 nechal vystavět v roce 1924 chodovský zlatník a hodinář Ernst Rieger.

Das alleinstehende Haus am Bach Nr. 377 wurde im Jahre 1924 vom Goldschmied Ernst Rieger erbaut.

Staroměstská ulice čp. 18
Dům se zdobeným rohovým vchodem
a bohatě zdobenou fasádou je dnes využíván jako služebna obvodního oddělení Policie České republiky
v Chodově. Postavit jej nechal v roce 1905 bohatý obchodník Eduard Kronberger, který zde se svou rodinou žil do roku 1941, kdy byl transportován
do koncentračního tábora a kde zemřel.

Das Haus mit reich verziertem Eingang an der Ecke, Nr. 18, das 1905 Eduard Kronberger erbauen ließ, wird heute als Dienststelle der Polizei der Tschechischen Republik genutzt. In den 60er Jahren befand sich das Haus im Besitz der Genossenschaft Jednota Sokolov und wurde zu einem Schuh- und Lederwarengeschäft umfunktioniert.

Staroměstská ulice čp. 347
Dům čp. 347, v němž dnes sídlí prodejna optiky, byl postaven v roce 1899 Rudolfem Dürrschmidtem.

Das Haus Nr. 347, in dem sie heute einen Optiker finden, ließ im Jahre 1899 Rudolf Dürrschmidt erbauen.

Staroměstská ulice čp. 25
Dům čp. 25 nechal postavit v roce 1908 obchodník Max Heller. Dnes zde sídlí Česká spořitelna. Tradice bankovnictví
je v této budově však již od dob první republiky.

Das Haus Nr. 25 ließ im Jahre 1908 Max Heller erbauen. Heute befindet sich hier die Bank Česká spořitelna. Dieses Gebäude diente kontinuierlich seit dem Jahr 1945 als Sitz verschiedener Bankgesellschaften.

Staroměstská ulice čp. 336
Dům čp. 336 je zřejmě nejstarším domem na Staroměstské ulici. Bylpostaven v roce 1897 Franzem Christlem na místě staršího „Christlova dvora“. Později v něm sídlila jedna
z prvních poboček chodovského konzumního svazu
a v roce 1928 byl dům rozšířen zubním technikem Josefem Lohwasserem. Ten byl také majitelem domu až do konce druhé světové války.

Das Haus Nr. 336 ist wahrscheinlich das älteste Haus in der Straße Staroměstská. Es wurde 1897 von Franz Christl errichtet und im Jahr 1928 von Josef Lohwasser (Zahntechniker) umgebaut. Er besaß das Haus bis zum Jahre 1945. Von den Herren Javorský und Kurtinec, denen das Haus seit 1970 gehörte, erwarb es dann im Jahre 1983 die Produktionsgenossenschaft Snaha. Heute finden Sie im Haus mehrer Kleidergeschäfte.

Staroměstská ulice čp. 378
Dům čp. 378 nechal postavit v roce 1924 řezník Franz Schunk. Tento dům byl vždy využíván jako řeznictví. Tato tradice byla bohužel přetržena až v roce 2012,
kdy byla v domě otevřena prodejna smíšeného zboží.

Das Haus Nr. 378 ließ im Jahre 1924 der Fleischer Franz Schunk bauen. Dieses Haus wurde seit jeher als Fleischgeschäft genutzt. Diese Tradition wurde leider im Jahr 2012 unterbrochen, als hier ein Gemischtwarenladen eröffnet wurde.

Obřadní síň Dům z roku 1928 je dnes využíván městským úřadem. V prvním patře sídlí starosta a místostarosta města a v přízemí byla zřízena obřadní síň.

Das Haus aus dem 1928 dient heute als Festsaal für die Zwecke des Stadtamtes.

Budova školy čp. 273 Budova čp. 273 byla postavena v letech 1910-1911 jako dívčí škola.
V době první světové války zde byl zřízen válečný lazaret a po roce 1945
se budova stala součástí základní školy
v Chodově.

Das Schulgebäude - Nr. 273 wurde in den Jahre 1910 - 1911 als Mädchenschule erbaut.

Budova školy čp. 260
Budova 1. stupně základní školy čp. 260 byla postavena v letech 1887 – 1888, aby tak nahradila kapacitně nevyhovující školní prostory v budově dnešního domu U Vavřince.

Das Gebäude der Schule mit der 1. Grundschulstufe Nr. 260 wurde in den Jahren 1887 - 1888 erbaut und nachstehend um das Gebäude Nr. 338 in den Jahren 1897 - 1898 erweitert.

Dům „U Vavřince“ čp. 39 Dům „U Vavřince“ byl původně postaven jako škola a jeho nejstarší podoba pochází z 18. století. Od konce 19. století v něm sídlila městská správa a od roku 2007
v něm sídlí infocentrum a Galerie u Vavřince.

Das Haus “Zum Laurentius” Nr. 39 war ursprünglich eine Schule. Später diente es der Stadt und seit 2007 befinden sich hier das Informationszentrum und die Galerie “U Vavřince” (Zum Laurentius).

Fara čp. 38 Farní budova byla vystavěna jako náhrada za původní barokní stavbu v době první světové války z iniciativy tehdejšího faráře Möckela a starosty Gerstnera.

Die Pfarrei Nr. 38, ursprünglich ein barockes Bauwerk mit Mansarden-Dach, wurde im 1. Drittel des 20. Jh. komplett umgebaut.

Bývalý hotel Leopold čp. 37 Bývalý hotel Leopold, který později nesl názvy hotel Weber a hotel Nejdek, byl vystavěn v roce 1888 a místními obyvateli byl nazýván „starý hotel“.
V druhé polovině 20. století
v něm sídlila školní družina a dnes
je v soukromých rukách.

Ehemaliges Hotel Leopold Nr. 37, später Hotel Nejdek aus dem Jahr 1888.

Heinzmannova vila čp. 146
Vilu na začátku dnešní Husovy ulice
si nechal před první světovou válkou vystavět ředitel chodovské měšťanské školy Franz Heinzmann, který v ní bydlel až do nuceného vysídlení v roce 1946. Až do počátku 21. století sloužila budova Základní umělecké škole Chodov, dnes
je v soukromých rukách.

Die Villa Nr. 146 aus dem 1. Viertel des 20. Jh. wurde modernisiert.

Langerova vila čp. 263 Tuto nejhonosnější chodovskou vilu si nechal vystavět v roce 1888 majitel továrny
na porcelán Anton Langer, jehož rodina
ji obývala do roku 1945. Poté zde byla mateřská škola a dnes je sídlem Domu dětí a mládeže Bludiště.

Die Langer-Villa Nr. 263 aus dem Jahr 1888 dient heute dem Kinderund Jugendzentrum Bludiště (dt. Labyrinth).

Nádražní ulice čp. 881
Dům čp. 881 v Nádražní ulici je pozůstatkem zrušeného dolu Richard, který fungoval v letech 1886 – 1926.
Na budovu byla v roce 2011 umístěna pamětní deska.

Das Haus Nr. 881 in der Straße Nádražní erinnert an das stillgelegte Bergwerk Richard, das in den Jahren 1886 - 1926 in Betriebwar. Am Gebäude wurde 2011 eine Gedenktafel angebracht.

Budova vlakového nádraží Železnice byla do Chodova zavedena připojením
k trati Chomutov – Cheb v roce 1870.
V této době byla také vystavěna železniční stanice, která poslední velkou rekonstrukcí prošla ve dvacátých letech 20. století.

Das Bahnhofsgebäude stammt aus dem letzten Drittel des 19. Jh.

Porcelánka Chodov V areálu chodovské porcelánky stál barokní zámeček vystavěný pány
z Plankenheimu v letech 1710 – 1720. Po roce 1811 byl tento objekt využíván jako továrna
na výrobu porcelánu a pozdějšími přestavbami a přístavbami budova zámečku zcela zmizela.

Porzellanfabrik Chodov Das Barockschloss vom Ende des 17. Jh. wurde in den Jahren 1710 - 1720 umgebaut. Ab dem Jahr 1811 wurde hier Porzellan hergestellt. Durch die baulichen Anpassungen verlor das Gebäudesein barockes Aussehen.

aktualizováno 10.11.2022