Aktuality

23.11.2024, 10:02

Oelsnitz/Erzgebirge

Město Oelsnitz leží v nádherné krajině
na úpatí saských Krušných hor. Díky těžbě černého uhlí v revíru Lugau-Oelsnitzer se místo stalo nejlidnatější obcí v regionu. Oelsnitz byla již
od kolonizace ve 12. století větší než okolní vesnice. V roce 1924 byla obec jako největší saská vesnice povýšena
na město. Ukončení těžby mělo
za následek snížení počtu obyvatel.
V lednu 1999 se důsledkem městské reformy stal Neuwürschnitz městskou částí Oelsnitz/Erzgebirge. Podle údajů z 31. 12. 2013 je aktuální počet obyvatel 11 266. I po zániku kdysi vlivné důlní těžby hornická tradice přetrvává dál a dodnes si zachovává zvláštní symbolickou hodnotu. Krajina kolem města Oelsnitz je kopcovitá
a rozmanitá, v nadmořské výšce od 330 do 486 m.

Znak města

Die Stadt Oelsnitz liegt eingebettet in einer schönen Landschaft
am Fuße des sächsischen Erzgebirges. Dank des Steinkohlebergbaus im Lugau-Oelsnitzer Revier hatte sich der Ort zur bevölkerungsreichsten Gemeinde der Region entwickelt. Oelsnitz war schon seit der Besiedlung im 12. Jahrhundert größer als die Dörfer in der Nachbarschaft. Im Jahr 1924 wurde der Ort als größtes sächsisches Dorf zur Stadt erhoben. Die Beendigung des Bergbaus führte zu einer rückläufigen Tendenz der Einwohnerzahl. Im Januar 1999 wurde Neuwürschnitz als Ergebnis der Gemeindegebietsreform Ortsteil von Oelsnitz/Erzgeb. Nach Stand vom 31.12.2013 beträgt die aktuelle Einwohnerzahl 11.266. Wenn auch der einst prägende Bergbau erloschen ist, so lebt die Bergbautradition weiter und behält bis heute einen besonderen Symbolwert. Die Landschaft um Oelsnitz ist hügelig und abwechslungsreich. Ihre Höhenlage reicht von 330 bis 486 Meter.

Památky ve městě

Městská hala

Městská hala v Oelsnitz byla postavena v letech 1955–1956 jako kulturní dům pro horníky z celého regionu. Přestože stavební styl městské haly odpovídá stylu „padesátých let“, představuje jedinečný unikát. To lze vidět
na použití nejlepších materiálů, vysoce hodnotné práci uměleckých řemesel a samotném umění na budově. Za zmínku stojí vtipné nástěnné malby v kuželně, typické těžební kamenné reliéfy nad hlavním vchodem
a především sádrové intarzie v baru. Název kulturního domu „Hans Marchwitza“ vychází ze staré tradice v bývalé NDR. Mnozí obyvatelé Oelsnitz mluví ještě dnes o tehdejším „Marchwitza“ spíše láskyplně, protože téměř všichni rádi vzpomínají na oslavy, taneční a koncertní akce, divadelní představení a preferované návštěvy baru. Svázáno s touto tradicí udržuje město Oelsnitz/Erzgebirge tuto památkově chráněnou městskou halu značnými finančními prostředky. Koncerty, bály, firemní prezentace, divadelní představení, sportovní akce, veletrhy a galavečery jsou v současné době hlavními body v programu akcí. Je možný také krátkodobý pronájem prostor a kuželny.

Die Stadthalle Oelsnitz wurde 1955/56 als Kulturhaus der Bergarbeiter der Region erbaut. Obwohl die Stadthalle dem Stil der „Fünfziger Jahre“ entspricht, stellt sie doch ein Unikat dar. Dies wird sichtbar durch die Verwendung bester Materialien, hochwertiger Kunsthandwerksarbeiten und der Kunst am Bau. Zu nennen wären hier die lustigen Wandarbeiten in der Kegelbahn, die bergbautypischen Steinreliefs über dem Haupteingang und vor allem die Gipsintarsien in der Bar. Einer Tradition in der ehemaligen DDR gewidmet, trug das Kulturhaus später den Namen „Hans Marchwitza“. Viele Oelsnitzer sprechen heute noch immer vom ehemaligen „Marchwitza“ und dies eher liebevoll, da sich fast alle an Feiern, Tanz- und Konzertveranstaltungen, Theateraufführungen und die bevorzugten Barbesuche gern erinnern. Dieser Tradition verpflichtet, unterhält die Stadt Oelsnitz/Erzgeb. die denkmalgeschützte Stadthalle mit nicht unerheblichen finanziellen Mitteln. Konzerte, Bälle, Firmenpräsentationen, Theateraufführungen, Sportveranstaltungen, Messen, Ausstellungen und Galas sind auch momentan Eckpunkte im Veranstaltungsprogramm. Ebenso können Räumlichkeiten und auch die Kegelbahn kurzfristig angemietet werden.

Radnice

Dne 28. srpna 1894 se uskutečnil první výkop pro stavbu radnice
v Oelsnitz. Dne 19. října téhož roku byly do základního kamene zapuštěny místní dokumenty. Červená cihlová budova byla postavena ve staroněmeckém stylu a slavnostně otevřena 15. října 1895.

Rathaus Am 28. August 1894 erfolgte der erste Spatenstich zum Bau des Oelsnitzer Rathauses. Am 19. Oktober desselben Jahres wurden in dem Grundstein örtliche Dokumente der Zeit versenkt. Der rote Ziegelbau wurde mit altdeutschen Stilelementen errichtet und am 15. Oktober 1895 eingeweiht.

„Červená škola“

Tzv. „Červená škola“ se nachází v centru města Oelsnitz, a přesto v klidné vedlejší ulici. Výrazná budova z červených cihel je, jak již samotný název napovídá, bývalou školou. Budova byla
v roce 2005zrekonstruována a v jednom podlaží zřízena celodenní mateřská školka. V budově
se nachází ještě městská knihovna.
V bezprostřední blízkosti existuje řada zajímavých a významných budov města. Navzdory své centrální poloze je zařízení obklopeno zelení. Dokonce i turistická trasa, která vede k haldě Deutschlandschachthalde,
se nachází hned vedle budovy.

Die sogenannte „Rote Schule“ liegt im Zentrum von Oelsnitz und doch in einer ruhigen Nebenstraße.Bei dem markanten roten Ziegelgebäude handelt es sich, wie es der Name schon sagt, um eine ehemalige Schule. Das Gebäude wurde im Jahr 2005 rekonstruiert und eine Etage als Kindertagesstätte ausgebaut. Im Gebäude befindet sich noch die Stadtbibliothek. In unmittelbarer Umgebung befinden sich zahlreiche interessante und wichtige Gebäude der Stadt. Trotz der zentralen Lage ist die Einrichtung von viel Grün umgeben. Selbst ein Wanderweg, welcher auf die Deutschlandschachthalde führt, befindet sich gleich neben dem Gebäude.

„Grüßer“

Zaklíněná v prostoru stojí budova z pálených cihel bývalého obchodního domu rodiny Grüßer na břehu říčky Hegebach, která protéká podzemím. Původně (1873) stála na tomto místě jen jednoduchá poštovní budova, která patřila Carl Friedrichu Roscherovi. V roce 1880 od něj odkoupil pozemek Grüßer, aby na tomto místě otevřel obchodní dům nesoucí jeho jméno. Řetězec obchodního domu produkoval košile, pánské látkové kalhoty, kožené kalhoty atd. V roce 1952 se do prostor obchodního domu nastěhovala obchodní organizace
a přestavila ho na prodejnu s potravinami. Od roku 2001 byla budova prázdná poté, co byla předtím využívána jako obchod nápojů s nákupem
a prodejem. V roce 2005 prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Dnes je místem setkávání lidové pospolitosti, nachází se zde sociální centrum a tři byty.

Der „Grüßer“ Keilförmig steht der Klinkerbau des ehemaligen Warenhauses der Familie Grüßer am Ufer des Hegebaches, welcher unterirdisch verläuft. Ursprünglich (1873) stand an dieser Stelle nur ein einfaches Postgebäude welches Carl Friedrich Roscher gehörte. Im Jahr 1880 kaufte Grüßer ihm das Grundstück ab, um das von ihm gegründete Warenhaus an dieser Stelle zu eröffnen. Die Kette des Warenhauses stellte Hemden, Herrenstoffhosen, Lederhosen etc. her. Im Jahr 1952 zog die HO in die Räume des Gebäudes ein und baute diese zu einer Lebensmittelverkaufsstelle um. Das Gebäude stand ab 2001 leer, nachdem es zuvor als Getränkehandel und An-und Verkauf genutzt worden ist. 2005 wurde der Klinkerbau aufwendig saniert. Heute beherbergt er die Begegnungsstätte der Volkssolidarität, eine Sozialstation und 3 Wohnungen.

Železniční viadukt

Na 130 let bohatou historii starého železničního mostu poukazovalo kdysi pět velkých oblouků – odtud název „viadukt“. V roce 1926 byly první oblouky (v ulici Obere Hauptstraße) vybetonovány, zbývající tři oblouky zmizely
v padesátých letech. Důvodem toho bylo nebezpečí zřícení kvůli poklesu v důsledku těžební činnosti. Pokud stojíte u viaduktu
ze strany ulice Rudolf-Breitscheid-Straße před Červenou školou, ukazuje působivě sesunutá pravá část stavby, jak nestabilní bylo podzemí
v údolí říčky Hegebach.

Eisenbahnviadukt Die reichlich 130 Jahre alte Eisenbahnbrücke wies einst fünf große Bögen auf – deshalb „Viadukt“. 1926 wurden die ersten Bögen (an der Oberen Hauptstraße) ausbetoniert, die restlichen drei Bögen verschwanden in den fünfziger Jahren. Grund dafür war die Einsturzgefahr wegen Senkungen infolge des Bergbaus. Wenn man am Viadukt auf der Rudolf-Breitscheid-Straße vor der Roten Schule steht, verdeutlicht der abgerutschte rechte Gebäudeteil eindrucksvoll, wie instabil der Untergrund im Hegebachtal war.

Kostel Ježíše Krista

Poté, co byla v roce 1724 stará kaple zbořena
v důsledku válečných škod a kvůli prasklině
ve zvonu, byl v obci Oelsnitz postaven nový kostel. Jeho základní kámen byl položen
v dubnu 1725 spolu se zprávami z té doby, které jsou zazděné na cínové desce. Vzhledem k tomu, že tehdejší pastor z Oelsnitz, Leberecht Vollrath, se značně na stavbě podílel, najdeme v kostele také jeho hrob. Nový kostel byl vysvěcen v roce 1726. Z prostorových důvodů musel být kostel v roce 1865 zvětšen.
Na přestavbu získala obec od knížete von Schönburg-Waldenburg 150 tolarů.Za tyto peníze byla zkrášlena kazatelna. Přibližně o 100 let později byl kostel uvnitř značně přestavěn. Byly vytvořeny figurky jako vzpomínka na důlní činnost.
V roce 2007 při svěcení zvonu na 1. adventní neděli byla ukončena sanace kostela, která započala na konci devadesátých let a probíhala po etapách.
V roce 2010 prošly varhany generální kontrolou.

Christuskirche Nachdem im Jahr 1724 die alte Kapelle wegen Kriegsschäden und einem Glockensprung abgerissen wurde, entstand die Oelsnitzer Kirche. Der Grundstein dafür wurde im April 1725 gelegt, wobei Nachrichten aus dieser Zeit auf einer zinnernen Tafel mit eingemauert wurden. Da der damalige Pfarrer von Oelsnitz, Leberecht Vollrath, maßgeblich am Bau beteiligt war, findet man seinen Grabstein in der Christuskirche. Der Kirchenneubau wurde 1726 eingeweiht. Aus Platzgründen musste die Kirche 1865 vergrößert werden. Zum Umbau erhielt die Gemeinde von dem Fürst von Schönburg-Waldenburg 150 Taler. Von diesem Geld wurde der Kanzelschmuck gekauft. Ca. 100 Jahre später wurde die Kirche umfangreich im Inneren umgestaltet. Dabei wurden auch Figuren zur Erinnerung an den Kohlebergbau errichtet. Im Jahr 2007 wurde mit der Glockenweihe am 1. Advent die etappenweise Sanierung der Christuskirche, welche Ende der 1990er Jahre begann, beendet. 2010 wurde die Orgel generealüberholt.

Mittelgasse

Původní „Neue Gasse“ byla zřízena v roce 1785 a probíhá paralelně se stávající ulicí Untere Hauptstraße. V letech 1783 a 1788 bylyv ulici Mittelgasse, nazývané také jako „Neuhäusergasse“, postaveny první domy. Dnes je to nejstarší a nejlépe dochovaný komplex budov ve městě. Hrázděný styl a historický ráz jsou stále částečně viditelné. V roce 1998 byla Mittelgasse pokryta žulovou dlažbou.

Mittelgasse Die ursprüngliche „Neue Gasse“ wurde 1785 angelegt und verläuft parallel zur jetzigen Unteren Hauptstraße. Zwischen 1783 und 1788 wurden auf der auch „Neuhäusergasse“ genannten Mittelgasse die ersten Häuser erbaut. Auch heute noch ist sie das älteste und am besten erhaltene Häuserensemble der Stadt. Das Fachwerk- und der Umgebungsstil ist zum Teil noch erkennbar. Im Jahr 1998 wurde die Mittelgasse mit Granitpflaster belegt.

Rudolfova studna

Dne 12. 7. 1914 byla kašna ve středu města Oelsnitz v Krušných horách slavnostně vysvěcena. Architekt a důlní majitel Hermann Rudolph ji městu daroval jako vyjádření svého sepjetí s rodným městem Oelsnitz. Proto je v lidové mluvě často nazývána jako Rudolfova studna. Fontána ve svých 8 rozích dosahuje průměru okolo 5 metrů.

Rudolf-Brunnen Am 12.07.1914 wurde der Brunnen im Herzen der Stadt Oelsnitz/Erzgeb. feierlich eingeweiht. Der Architekt und Bergwerksbesitzer Hermann Rudolph stiftete diesen aus Verbundenheit zu seiner Heimatstadt Oelsnitz. Daher nennt man ihn im Volksmund auch oftmals „Rudolph-Brunnen“. Der Brunnen zeigt in seinen 8 Ecken einen Durchmesser von etwa 5 Metern.

Památník důlního neštěstí Friedensschacht

V šachtě Friedensschacht došlo v pondělí 21. 1. 1921 k velkému neštěstí.
Na 200 horníků ten den již fáralo v šachtě, když okolo 7. hodiny ranní došlo
k silné důlní explozi. Při nehodě přišlo o život 57 horníků. Až do dne pohřbu zněly denně v Oelsnitz smuteční zvony. Smuteční průvod s mrtvými horníky procházel přes město až na hřbitov. V roce 1922 byl na místním hřbitově postaven památník na uctění památky zemřelých horníků. V roce 1977 byl památník nově přestavěn.

Denkmal Bergwerksunglück Friedensschacht Auf dem Friedensschacht kam es am Montag, dem 21.01.1921 zu einem schweren Unglück. Etwa 200 Bergleute waren an dem Tag bereits eingefahren als gegen 07.00 Uhr eine folgeschwere Schlagwetterexplosion erfolgte. Insgesamt starben bei dem Unglück 57 Bergleute. Bis zum Tag der Bestattung, fand in Oelsnitz ein tägliches Trauergeläut statt. Die toten Oelsnitzer Bergleute wurden mit einem Trauerzug durch die Stadt bis hin zum Friedhof geführt. Im Jahr 1922 wurde auf dem Oelsnitzer Friedhof ein Denkmal, zu Ehren der verunglückten Bergleute errichtet. 1977 wurde das Denkmal neu gestaltet.

Památky ve městě

Rozhledna „Zdař Bůh“

Za myšlenkou zřízení rozhledny stojí potřeba zachování důležitých bsvědků stoleté hornické doby, které město zásadně a trvale ovlivnily. Nasypání haldy z šachty Deutschlandschacht
na hřebeni bylo velmi atypické a zaměstnávalo již po mnoho desítek let vědce z TU
v Drážďanech, pobočku lesního hospodářství
v Tharandtu. Poznatky, týkající se opětovné využitelnosti, mohly být uplatněny také
v ostatních krajích s výskytem hald,
a to zejména ve Zwickau a Wismut, ale také
v mezinárodním měřítku. Halda se jako kulatý vrchol hory markantně odlišuje od předhůří,
které je profilováno horskými hřbety. Na to bylo upozorněno již v plánu regionálního rozvoje Chemnitz-Krušné hory. Proto v roce 2000 postavená věž „Zdař Bůh“ představuje spojení průmyslového cestovního ruchu
se zvláštností a jedinečností haldy stejně jako s důsledky těžby černého uhlí. Navrhl ji lipský architekt Bernd Sikora. V roce 2001 byla rozhledna vyznamenána cenou BDA (Svazem německých architektů).

Aussichtsturm „Glück Auf“ Die Idee hinter dem Aussichtsturm ist die Erhaltung wichtiger Zeitzeugen der einhundertjährigen Bergbauzeit, welche die Stadt maßgebend und nachhaltig geprägt hat. Die Schüttung der Deutschlandschachthalde auf einem Bergrücken war sehr untypisch und hat schon seit vielen Jahrzehnten die Wissenschaftler der TU Dresden, Außenstelle Forstwirtschaft in Tharant, beschäftigt. Es konnten wiederverwendungsfähige Erkenntnisse für andere Haldenlandschaften, besonders in Zwickau und der Wismut, aber auch international, gesammelt werden. Die Halde hebt sich als Bergkuppe von der durch Bergrückenprofilierten Vorgebirgslandschaft markant ab. Dies fand schon im Regionalentwicklungsplan Chemnitz-Erzgebirge Beachtung. Der im Jahr 2000 erbaute „Glückauf“-Turm stellt eine Verbindung aus Industrietourismus und den Besonderheiten und Einzigartigkeiten der Halde sowie den Folgen des Steinkohlebergbaus dar. Entworfen hat ihn der Leipziger Architekt Bernd Sikora. Im Jahr 2001 wurde der Aussichtsturm mit einer Anerkennung des BDA (Bund deutscher Architekten) ausgezeichnet.

Diagram Prostor – Čas

Plastika na křižovatce ulic Untere Hauptstraße/Bahnhofstraße: Miliony let tvořil „Organismus Země“ Krušné hory. Člověk otevřel pokladnici a s technickou bravurou
ji vyprázdnil za 100 let. Tohle představuje tato plastika. „Diagram Prostor – Čas“ napodobuje dobu, ve které zaniklo 9 m výšky a staré město. Jemně a pomalu to započalo 1890, šířeji
a rychleji to bylo ve 40. letech až do uklidnění
v roce 1972. Tak, jak semafor vysílá přes ulici signály pro plynulost dopravy, tak nám má tento diagram před očima připomínat historii.

„Raum-Zeit-Diagramm“ Skulptur Kreuzung Untere Hauptstraße/ Bahnhofstraße: Millionen von Jahren formte der „Organismus Erde “das Erzgebirge. Der Mensch öffnete die Schatzkammer und leerte sie mit technischer Bravour in 100 Jahren. Das soll diese Skulptur erzählen. Das „Raum-Zeit-Diagramm“ bildet die Zeit nach, in denen 9 m Höhe und die traditionelle Altstadt verloren gingen. Zart und langsam fing es 1890 an, breiter und schneller war’s in den 40ger Jahren, bis der Sturz im Jahr 1972 zur Ruhe kam. Wie eine Ampelanlage über der Straße ihre Signale zum Verkehrsablauf sendet, so soll das Diagramm Vergangenes vor Augen halten.

Důlní koza

Důlní koza v černouhelném revíru Lugau-Oelsnitzer: Horníci nebyli známí jen svou tvrdou prací, ale také svým nápaditým humorem, který byl často spojován s důlní kozou. Nováčkům bylo často zadáno přinést žrádlo pro kozu. Příští den nemálo jich přineslo nějaké žrádlo pod paží a vydali se hledat důlní kozu. V současné době se nachází v ulici Untere Hauptstraße.

Schachtziege Die Schachtziege im Lugau-Oelsnitzer Steinkohlerevier: Die Bergleute waren nicht nur bekannt für die von ihnen zu verrichtende harte Arbeit sondern ebenso für ihren einfallsreichen Humor, der oftmals in Verbindung mit der Schachtziege stand. Neulingen wurde gern aufgegeben, doch Futter für die Ziege mitzubringen. Nicht wenige Kumpel fuhren dann am nächsten Tag mit etwas Futter unter dem Arm ein und begaben sich auf die Suche nach der Schachtziege. Heute befindet sie sich auf der Unteren Hauptstraße.

„Rovník“

Od 12. července 2007 leží Oelsnitz v Krušných horách oficiálně opět na rovníku. Nevěříte?
Ale je to tak. No, alespoň tomu tak bylo před 310 miliony lety. To totiž probíhala naší částí Evropy rovníková linie. Odkud se to ví? Podle důkazů se ložiska černého uhlí tvořila jen na rovníku. Tak vznikl také černouhelný revír Lugau-Oelsnitzer v oblasti rovníkového horského pásma. Pro připomenutí této skutečnosti městu a návštěvníkům byl v rámci výstavby ulice Badstraße vytvořen symbolický rovník. Ovál z šedé dlažební kostky protnutý linií z červených dlažebních kostek zdobí Badstraße a symbolizuje tak dávnou geografickou polohu. V tento den byl „rovník“ poprvé překročen a tím uveden do života města.

Äquator Seit dem 12. Juli 2007 liegt Oelsnitz/Erzgeb. offiziell wieder am Äquator. Das glauben Sie nicht? Es ist aber so. Naja zumindest war es so vor 310 Millionen Jahren. Da nämlich verlief durch unseren Teil Europas die Äquatorlinie. Woher man das weiß? Nachweislich bildeten sich Steinkohlenlagerstätten nur am Äquator. So entstand auch das Lugau-Oelsnitzer-Steinkohlerevier im Bereich eines äquatorialischen Gebirgszuges. Und um dies der Stadt und ihren Besuchern zu zeigen und unvergesslich zu machen wurde nun im Rahmen des Ausbaus der Badstraße ein symbolischer Äquator erschaffen. Ein Oval aus grauen Pflastersteinen, durchzogen von einer Linie aus roten Pflastersteinen ziert die Badstraße und symbolisiert die geographische Lage vor so langer Zeit. An diesem Tag wurde der „Äquator“ nun zum ersten Mal überschritten und damit eingeweiht.

„Časová křivka“

Plastika na křižovatce ulic Pflockenstraße / Innere Neuwieser Straße: Časová křivka
je vysoká 17,40 m, ukazuje míru poklesu
a je ohnutá do tvaru spirály. Rozvinutá
by se dala popsat jako „Diagram Prostor – Ćas“. Lze na ní sledovat trhliny a hrany. Ukazují na čas přesně změny v tempu poklesu. Zkroucená forma dává najevo náhlost deformace, pád, náraz mrknutím oka
v časovém běhu Země. Znázornění je měkké, ostatně jako okolní krajina. Tekoucí linie
až nahoru k pohyblivému otáčivému nástavci. Koresponduje s větrnými koly na druhé straně údolí a s rozhlednou. Tak, jak byl jako zdroj nové energie znovu objeven vítr, tak se rozhledna již nepoužívá jako pozorovatelna, nýbrž jako místo
k přemýšlení, tak je elasticita a pohyblivost časové křivky předmětem moderního života. Musí se upustit od tuhosti, tvrdosti ve prospěch dynamiky uvolnění a pérování, zůstat živý se všemi vlákny bytí.

„Zeitsenkungskurve“ Skulptur Kreuzung Pflockenstraße/ Innere Neuwieser Straße: Die Zeitsenkungskurve ist 17,40 m hoch, sie zeigt das Maß der Senkung und ist zu einer spiraligen Form gebogen. Ausgerollt würde sie, wie das „Raum-Zeit-Diagramm“, die Kurve nachschreiben. Die Knicke und Ecken kann man verfolgen. Sie zeigen zeitgenau Veränderungen im Tempo des Abfallens. Die gedrehte Form deutet die Plötzlichkeit der Verwerfung an, ein strudelnder Absturz, ein Wimpernschlag im Zeitlauf der Erde. Die Figur ist wie die umgebende Landschaft weich gebildet. Eine fließende Linie bis hinauf zu dem beweglichen Drehaufsatz. Sie korresponiert mit den Windrädern jenseits des Tales und mit dem Aussichtsturm. So, wie der Wind als neue Energie wieder entdeckt wurde, der Aussichtsturm nicht mehr als Beobachtungsposten gebraucht, sondern der „Betrachtung“ gewidmet ist, so ist die Elastizität und Beweglichkeit der Zeitsenkungskurve ein Gegenstand modernen Lebens. Das Starre, Harte soll aufgegeben werden zu Gunsten einer Dynamik des Nachgebens und Zurückfederns, ein Lebendigbleiben mit allen Fasern des Seins.

Stéla věnovaná Reineru Kunzemu

V září 2009 byla na počest místního čestného občana Reinera Kunzeho v místě bývalého dolu „Vaterlandsgrube“ postavena stéla.
Byla odhalena za jeho přítomnosti a nese Kunzeovu báseň „Lípa“. Zároveň byla zasazena lípa.

Reiner-Kunze-Stele Im September 2009 wurde zu Ehren des Oelsnitzer Ehrenbürgers Reiner Kunze am Standort der ehemaligen „Vaterlandsgrube“ eine Stele errichtet. Diese wurde unter dessen Beisein enthüllt und trägt Kunzes Gedicht „Die Linde“. Zugleich pflanzte man einen Lindenbaum.

„Divotvorný roh“

V rámci soutěže se studenti zabývali tématem „Druhy energie šachty Deutschlandschacht“. Záměrem bylo zprostředkovat technickou využitelnost odpadního tepla z hald rekreantům. Formou soutěže se jednalo o pokus umělecky představit stávající potenciál tepla na šachtě Deutschlandschacht s rozpracovanými technickými variantami. Po dokončení projektu bylo dosaženo vytyčených cílů a „Divotvorný roh“ byl technicky ztvárněn v listopadu 2011. Umělkyně Erika Harbort vytvořila židli
s celoročně vyhřívaným sedadlem, která byla velmi dobře přijata občany a turisty.

„Wunderhorn“ Im Rahmen eines Wettbewerbes beschäftigten sich Studenten mit dem Thema „Energiearten Deutschlandschacht“. Die Idee war es, die technische Nutzbarkeit der Haldenwärme den Naherholungssuchenden zu vermitteln. In Form eines Künstlerwettbewerbes versuchte man das vorhandene Potenzial der Wärme auf dem Deutschlandschacht mit den erarbeiteten technischen Varianten künstlerisch darzustellen. Mit der Fertigstellung des Projektes wurden die gestreckten Ziele erreicht und das „Wunderhorn“ im November 2011 technisch abgenommen. Die Künstlerin Erika Harbort schaffte mit ihrer Skulptur einen Stuhl mit ganzjähriger Sitzheizung, welcher von Bürgern und Wanderern sehr gut angenommen wird.

Model tramvaje

V roce 1912 se započalo s výstavbou tramvajové trati z Hohenstein- Ernstthal přes Gersdorf, Niederlugau až k radnici v Oelsnitz, která byla slavnostně uvedena v provoz 15. 2. 1913. Krátce na to byla uvolněna jak pro regionální tramvaj pro cestující, tak také pro nákladní dopravu. 28. března 1960 byl železniční provoz ukončen a nahradila
ho autobusová doprava. Tramvaj nazývaná také jako „Jiskřící kočár“ přepravila na 10 milionů cestujících a urazila okolo 16 milionů km.
Dne 5. listopadu 2005 byl v centru města slavnostně představen model regionální tramvaje, který byl vyhotoven v měřítku 1:3,33.

Straßenbahnmodell Im Jahr 1912 begann man mit dem Bau der Straßenbahnlinie von Hohenstein-Ernstthal, über Gersdorf, Niederlugau bis hin zum Oelsnitzer Rathaus, welche am 15.02.1913 eingeweiht wurde. Kurze Zeit später wurde sowohl die Überlandstraßenbahn für den Personenverkehr als auch für den Güterverkehr freigegeben. Am 28. März 1960 wurde der Bahnbetrieb stillgelegt und die Strecke durch den Omnibusverkehr ersetzt. Die auch „Funkenkutsche“ genannte Straßenbahn transportierte insgesamt ca. 10 Millionen Fahrgäste und legte ca. 16 Mio. km zurück. Am 5. November 2005 wurde das Modell der Überlandstraßenbahn im Zentrum der Stadt feierlich eingeweiht, welche zum Maßstab 1: 3,33 angefertigt wurde.

Gradovna

Se zahájením Zemské zahradnické výstavy
v dubnu roku 2015 lze ve městě Oelsnitz/Erzgebirge dýchat léčivý slaný vzduch – na 42 metrů dlouhé gradovně. Gradovna, původně zařízení na výrobu soli, se nyní využívá zejména k medicínským účelům.
Dolů protékající solanka obohacuje solí okolní vzduch gradovny. Podobně jako mořský vzduch působí i tento solný vzduch na organismus léčivě a zmírňuje bolesti. Lékaři a zdravotníci doporučují na základě těchto účinků pobyt na gradovnách, především v případě alergií, onemocnění dýchacích cest, kožních onemocnění a k posílení imunitního systému. Pod městem se nachází jako pozůstatek černouhelné těžby jeden solankový pramen vhodný ke gradování.

Gradierwerk Mit dem Start der Landesgartenschau im April 2015 kann in Oelsnitz/Erzgeb. heilende salzhaltige Luft eingeatmet werden: am 42 Meter langen Gradierwerk. Ein Gradierwerk, ursprünglich eine Anlage zur Salzgewinnung, wird heute vor allem für medizinische Zwecke genutzt. Durch die herab rieselnde Sole wird die Umgebungsluft des Gradierwerkes mit Salz angereichert. Ähnlich wie bei Meeresluft wirkt diese heilend und lindernd auf den Organismus. Ärzte und Heilpraktiker empfehlen aufgrund dieser Wirkungen den Aufenthalt an Gradierwerken, insbesondere bei Allergien, Atemwegs- und Hauterkrankungen und zur Stärkung des Immunsystems. Unter der Stadt befindet sich, als ein Relikt des Steinkohlenbergbaus, eine geeignete Solequelle zum Gradieren.

Historické domy

Hostinec „U Kotvy“

V tehdejší lidové mluvě nazývaný jako „Obere Schmiede“ (Horní kovárna) byl
v roce 1719 postaven jako zahradní domek a později využíván jako ubytovna a taneční místnost. V roce 1878 dům vyhořel.
Tři roky po požáru byl postaven sál a od
té doby nese hostinec jméno „U Kotvy“. Nájemci a majitelé komplexu budov
se přitom stále měnili. V letech po roce 1950 se sem nastěhoval „Klub pracujících“ a opět tu bylo veselo. Později byl dům využíván jako základní škola a družina. V patře jste mohli nalézt městskou knihovnu a sál byl využíván jako jídelna. V roce 1990 nemovitost převzal spolek„Erzgebirgische Heimatverein Oberoelsnitz e.V.“ a došlo ke stavebním změnám uvnitř a okolo domu.
V současné době se nachází v přízemí komplexu restaurace a v sále budovy má své domovské sídlo karnevalový spolek OOCV.

Gasthof „Zum Anker“ Die im damaligen Volksmund genannte „Obere Schmiede“, wurde im Jahr 1719 als Gartenhaus erbaut und später als Herberge und Tanzstube genutzt. Das Haus brannte 1878 ab. 3 Jahre nach dem Brand wurde der Saal erbaut und heißt seit nunmehr Gasthof “Zum Anker“. Die Pächter und Besitzer des Gebäudekomplexes wechselten dabei ständig. In den Jahren nach 1950 zog der „Klub der Werktätigen“ ein und es fanden wieder Vergnügungen statt. Später diente das Haus als Grundschule und Hort. Im Obergeschoss war eine Stadtbibliothek zu finden und der Saal wurde als Speisesaal genutzt. 1990 übernahm der „Erzgebirgische Heimatverein Oberoelsnitz e.V.“ die Immobilie und führten ab da an bauliche Veränderungen im und am Haus durch. Heute befindet sich im Erdgeschoss des Komplexes eine Gaststätte und im Saal des Gebäudes hat der Karnevalsverein OOCV sein Domizil.

Obchodní dům Schocken

V roce 1904 otevřeli bratři Salmon und Simon Schocken svůj první obchodní dům
v Oelsnitz. V následujících letech se
z nezávislého podniku „Schocken“ stal největší koncern obchodních domů
v Sasku. V roce 1929 rozšířili sourozenci svůj obchodní dům v ulici Meinertstraße
na enormních 1200 m² prodejní plochy
a tímto se stal jedním z největších
a nejmodernějších ve své době. Do roku 1933 vzniklo přes 30 poboček s okolo 6000 zaměstnanci po celém Německu. Podle návrhu architekta Sturtzkopfa došlo k prodloužení stavby, jež spolu
s původním obchodním domem získává půdorys do písmene L s cca 1600 m². V roce 1939 podnik přebírají nacisté a přejmenovávají na „Merkur AG“.
Po roce 1945 převzal tehdejší filiálky „Schocken“ východoněmecký obchodní řetězec „Konsum“. V roce 1993 obchodní dům zkrachoval. Kvůli nedostatečnému zabezpečení a vandalismu se někdejší obchodní dům stal
v místě trnem v oku. Po několika letech nevyužití prošla budova rekonstrukcí na rezidenční a komerční prostory a v roce 2000 byla slavnostně otevřena.

Kaufhaus Schocken Im Jahr 1904 eröffneten die Brüder Salmon und Simon Schocken ihr erstes Kaufhaus in Oelsnitz. In den Folgejahren wurde das eigenständige Unternehmen „Schocken“ zum größten Warenhauskonzern in Sachsen. 1929 erweiterten die Geschwister ihr Warenhaus an der Meinertstraße auf enorme 1.200 m² Verkaufsfläche und es wurde somit zu einem der größten und modernsten dieser Zeit. Bis 1933 entstanden mehr als 30 Filialen mit rund 6000 Mitarbeitern in ganz Deutschland. Durch den Architekten Sturtzkopf erfolgte ein Erweiterungsbau, welcher zusammen mit dem ursprünglichen Kaufhaus einen L-Förmigen Grundriss mit rund 1600 m² bildet.1939 wurde das Unternehmen von den Nazis übernommen und in „Merkur AG“ umbenannt. Nach 1945 übernahm die DDR-Handelskette „Konsum“ die ehemalige Schocken-Filiale.1993 ging das Kaufhaus bankrott. Durch ungenügende Sicherung und Vandalismus wurde das einstige Warenhaus zu einem Schandfleck im Ort. Nach einigen Jahren im Leerstand wurde das Gebäude zu einem Wohn- und Geschäftshaus renoviert und im Jahr

Lutherova ulice 29

Budova, v lidové mluvě známá jako „Starostův dům“, byla postavena v roce 1931. Původně zde bydleli starostové Rudolf Schnabel a Fritz Junghans.
V roce 2013 byl památkově chráněný obytný dům zrekonstruován a nyní se zde nacházejí kanceláře Zemské zahradní výstavy, s. r. o. Při rekonstrukci oken, dveří
a barevného provedení budovy se dbalo
na zachování původního stavu domu.
Dále se věnovala pozornost trvalé udržitelnosti. Po ukončení Zemské zahradní výstavy se atraktivní „Starostův dům“ využije k obytným účelům.

Lutherstraße 29 Das im Volksmund als „Bürgermeisterhaus“ bekannte Gebäude wurde im Jahr 1931 erbaut. Einst wohnten hier die Oelsnitzer Bürgermeister Rudolf Schnabel und Fritz Junghans. 2013 wurde das denkmalgeschützte Wohnhaus rekonstruiert, in welchem sich seit nunmehr die Büroräume der Landesgartenschau gGmbH befinden. Bei der Renovierung der Fenster, Türen sowie der Farbgestaltung des Gebäudes orientierte man sich an dem Originalzustand des Hauses. Weiterhin wurde auf die Nachhaltigkeit geachtet. Nach Beendigung der Landesgartenschau soll das attraktive „Bürgermeisterhaus“ zu Wohnzwecken genutzt werden.

Krugova vila – Bílý dům

Dne 15. 5. 1920 se započalo s výstavbou budovy podle chemnitzkého architekta
a stavitele Ericha Basarkeho,
která se nachází vedle dnešní Oberschule (vyšší střední škola) na Turleyring. V lednu 1921 budova získala povolení k používání. Sloužila jako sídlo rodiny generálního ředitele Dr. Ing. h.c Heinricha Kruga, proto našla v lidové mluvě pojmenování jako „Krugova vila“. Podle vysokých nároků rodiny průmyslníka odpovídalo zařízení tehdejším vysokým standardům. V roce 1927 byla postavena nová administrativní budova a s vilou byla spojena přechodem. Díky bílé omítce získala pojmenování „Bílý dům“. Po roce 1945 zde byly umístěny praxe lékařů uhelné elektrárny „Karl-Liebknecht“ stejně jako obecné správní prostory. Po uzavření šachty v roce 1970 přešla budova pod správu VEB Buchungsmaschinenwerk Karl-Marx-Stadt (závod na výrobu účtovacích strojů). Nadále sloužila tzv „závodní poliklinika“ jako zdravotní středisko a byla tak i součástí místní polikliniky. Objekt přestal být využíván
v roce 1990 a nyní je prázdný. S výstavbou dvou sousedních škol obdržel novou fasádu a nový barevný nátěr.

Krug Villa – weißes Haus Am 15.05.1920 begann man mit dem Bau des Gebäudes des Chemnitzer Architekten und Baumeisters Erich Basarke, welches sich neben der heutigen Oelsnitzer Oberschule auf dem Turleyring befindet. Im Januar 1921 wurde es zur Benutzung freigegeben. Es diente als Wohnhaus der Familie des Generaldirektors Dr. Ing. h.c. Heinrich Krug, weshalb es im Volksmund den Namen „Krug-Villa“ erhielt. Entsprechend den hohen Anforderungen einer Industriellenfamilie entsprach die Ausstattung den damaligen hohen Ansprüchen. 1927 wurde ein neues Verwaltungshaus errichtet und durch einen Übergang mit der Villa verbunden. Durch den weißen Außenputz erhielt es somit den Namen „Weißes Haus“. Nach 1945 waren die Arztpraxen des Steinkohlewerkes „Karl-Liebknecht“ sowie allgemeine Verwaltungsräume ansässig. Nach der Stilllegung des Schachtes im Jahr 1970 ging das Gebäude in die Verwaltung des VEB Buchungsmaschinenwerk Karl-Marx-Stadt über. Weiterhin diente die sogenannte „Betriebspoliklinik“ als Ärztehaus und war somit ein Teil der Poliklinik Oelsnitz. 1990 endete die Nutzung des Gebäudes und steht nunmehr leer. Mit dem Bau der beiden benachbarten Schulen erhielt es einen neuen Fassadenanstrich und neue Farbe.

Zařízení pro výuku plavání

Po osmnácti měsících výstavby bylo
v srpnu 2011, na začátku školního roku 2011/2012, na novém místě
v Neuoelsnitz předáno k užívání školám a spolkům zařízení pro výuku plavání
s přilehlou sportovní halou a prostorami celodenní péče. Zařízení je také využíváno k veřejnému koupání ve vyhrazených hodinách.

Lehrschwimmanlage Nach anderthalbjähriger Bauzeit wurde im August 2011 die Lehrschwimmanlage mit angeschlossener Sporthalle und Räumen für die Ganztagsbetreuung am neuen Standort in Neuoelsnitz mit Beginn des Schuljahres 2011/2012 der Nutzung durch Schulen und Vereine sowie dem öffentlichen Baden zu bestimmten Zeiten übergeben.

Nádražní budova

Vlakové nádraží a s ním spojená budova hrály v minulosti ústřední roli
v hospodářském vývoji Oelsnitz/Erzgebirge. Poté, co nákladní doprava ztratila na důležitosti, se
v průběhu příprav na Zemskou zahradní výstavu v roce 2015 podařilo zrekonstruovat památkově chráněnou budovu. V současné době se multifukční budova prezentuje jako atraktivní Spolkový dům. Prostor před budovou
s důlní studnou zve k odpočinku.

Bahnhofgebäude Der Bahnhof und mit ihm das Bahnhofsempfangsgebäude haben in der Vergangenheit eine zentrale Rolle für die wirtschaftliche Entwicklung von Oelsnitz/Erzgeb. gespielt. Nachdem der Güterverkehr keine Rolle mehr spielt, ist es im Zuge der Vorbereitungen zur Sächsischen Landesgartenschau 2015 gelungen auch das Bahnhofsgebäude denkmalsgerecht zu sanieren. Heute präsentiert sich das multifunktionale Gebäude als attraktives Vereinshaus. Der Platz vor dem Gebäude lädt mit seinem Bergmannsbrunnen zum Verweilen ein.

Základní škola I „Goetheschule“

Přibližně sto let stará základní škola, která se nachází v Oberoelsnitz, prošla kompletní rekonstrukcí a byla rozšířena. To zahrnuje zřízení moderní tělocvičny s jedním hřištěm, ekologicky uzpůsobeného školního dvora
a školní zahrady. Celé zařízení představovalo
z hlediska městského plánování náročný objekt.

Grundschule I „Goetheschule“ Die etwa einhundertjährige Grundschule, die sich in Oberoelsnitz befindet, wurde umfassend saniert und erweitert. Dies schließt die Errichtung einer modernen Ein-Feld-Turnhalle, eines ökologisch gestalteten Schulhofs und Schulgartens ein. Die Gesamtanlage stellt städtebaulich ein sehr anspruchsvolles Objekt dar.

Profesní učiliště

Profesní učiliště Oelsnitz/Erzgebirge v současné době navštěvuje okolo 1400 studentů a učňů.
V červnu 2010 obdrželo vzdělávací centrum titul „Škola s myšlenkou 2010“ za projekt mezipředmětové výuky „Oelsnitz leží na rovníku – Ćernouhelný revír Oelsnitz-Lugauer – Den Sasů 2010“. Tohle ocenění získávají školy
s mimořádnými a inovativními projekty.

Berufliches Schulzentrum Am beruflichen Schulzentrum Oelsnitz/Erzgeb. werden derzeit etwa 1400 Schüler und Auszubildende unterrichtet. Im Juni 2010 wurde dem BSZ Oelsnitz/Erzgeb. der Titel „Schule mit Idee 2010“ für das Projekt des fächerverbindenden Unterrichts „Oelsnitz liegt am Äquator – das Oelsnitz-Lugauer-Steinkohlerevier – Tag der Sachsen 2010“ verliehen. Diese Auszeichnung erhalten Schulen mit außergewöhnlichen und innovativen Projekten.

Galerie, muzea, divadla

Hornické muzeum

Hornické muzeum ve městě Oelsnitz/Erzgebirge je jedním z největších hornických muzeí v Německu
a představuje vývoj těžby černého uhlí
v Sasku v jeho vysoce průmyslové fázi
se všemi, s tím souvisejícími, technickými předpoklady. Zaměřuje se na historii techniky, doplňuje sociální historii
a geologii, ukazuje exponáty k historii černouhelných revírů v Sasku. Je zřízeno na bývalé šachtě „Kaiserin-Augusta-Schacht“ (později šachta Karl-Liebknecht-Schacht). Hornické muzeum zachovává ve svých památkově chráněných stavbách a pomocí funkčních těžebních strojů také tradici tohoto průmyslového odvětví. V roce 2000 se muzeum rozšířilo o zařízený venkovní prostor s muzejní expozicí a rozsáhlou technologií. K doplnění – kromě jiného 17 m vysoká těžební věž, těžný bubnový stroj, bobina, parní lokomotiva s vagonem a mnoho dalšího z důlní techniky. Silným zážitkem
je sjezd z 50 m vysoké těžební věže do bludiště tras.

Das Bergbaumuseum Oelsnitz/Erzgeb. ist eines der größten Bergbaumuseen Deutschlands und repräsentiert die Entwicklung des sächsischen Steinkohlebergbaus in seiner hochindustriellen Phase und mit allen damit verbundenen technischen Voraussetzungen. Ausgerichtet auf Technikgeschichte – komplettiert mit Sozialgeschichte und Geologie – zeigt es Exponate zur Geschichte der Steinkohlereviere Sachsens. Errichtet auf dem ehemaligen „Kaiserin-Augusta-Schacht“(später: Karl-Liebknecht-Schacht), bewahrt das Bergbaumuseum in seinen denkmalgeschützen Bauten und durch die funktionstüchtigen Bergbaumaschinen die Traditionen dieses Industriezweiges. Im Jahre 2000 kam ein weiteres Kleinod im Museumsgebäude dazu: das museal gestaltete, mit Großtechnik ausgerüstete Außengelände. So ergänzen unter anderem ein 17 m hoher Förderturm, eine Trommelfördermaschine, eine Bobine, eine Dampflokomotive mit Waggon und vieles mehr die bereits vorhandene Bergbautechnik. Ein besonderes Erlebnis ist das Hinab fahren vom 50 m hohen Förderturm in das Labyrinth der Strecken.

Městská knihovna

Od poloviny 19. století byla
v Oelsnitz/Erzgebirge první výpůjční knihovna. Kromě ní existovaly v místě ještě další knihovny stejně jako privátní půjčování knih, které se v průběhu let často v rámci města stěhovaly. Dne 1. 6. 1991 převzala městská správa veškeré zásoby knih z jednotlivých knihoven
a otevřela centrální knihovnu pro Oelsnitz.
V letech 1992–2005 se městská knihovna nacházela v prostorách bývalé restaurace městské haly. Poté se přestěhovala do prostor Červené školy, kde je doposud.

Stadtbibliothek Ab Mitte des 19. Jahrhunderts gab es in Oelsnitz/Erzgeb. die erste Leihbücherei.bnAußerdem gab es im Ort noch weitere Büchereien sowie private nAusleihmöglichkeiten, welche im Laufe der Jahre des Öfteren innerhalb des Ortes umzogen. Am 01.06.1991 übernahm die Stadtverwaltung den gesamten Buchbestand der einzelnen Büchereien und eröffnete eine Zentralbibliothek für Oelsnitz. 1992 bis 2005 war die Stadtbibliothek in der ehemaligen Gaststätte der Stadthalle zu finden. Seit nun mehr befindet sie sich in den Räumen der Roten Schule.

Dům Heinricha Hartmanna

V roce 2004 otevřel dům Heinricha Hartmanna, nově zřízený původní rodný
a rodičovský dům Heinricha Hartmanna, poprvé své brány. Od té doby zvou pravidelné krátkodobé výstavy zainteresované návštěvníky na uměleckou cestu. Přes dvě patra jsou zde prezentovány nejen obrazy a grafiky,
ale také exponáty dalších nejrůznějších žánrů umění a designu. Vedle těchto putovních výstav lze obdivovat stálou expozici o životě a díle Heinricha Hartmanna. Jeho rozsáhlá obrazovoumělecká pozůstalost je téměř celá majetkem města Oelsnitz a v galerii je představována v tematicky se měnících formách. Každý týden se také konají kroužky malování a kreslení. Dům Heinricha Hartmanna představuje iniciativu na podporu mládeže
a umění a je zároveň místem setkávání pro milovníky umění a kultury
z blízka i z daleka. Návštěva proto stojí vždy za to. Vstup je zdarma.

Heinrich-Hartmann-Haus Im Jahr 2004 öffnete das Heinrich-Hartmann-Haus, neu errichtet im ehemaligen Geburts- und Elternhaus Heinrich Hartmanns, erstmals seine Pforten. Seither laden regelmäßig wechselnde Ausstellungen interessierte Besucher auf eine künstlerische Reise ein. Über zwei Etagen werden hier nicht nur Malereien und Grafiken, sondern auch Exponate verschiedenster anderer Genres der Kunst und Gestaltung präsentiert. Neben diesen Wanderausstellungen kann eine ständige Ausstellung zum Leben und Schaffen Heinrich Hartmanns bewundert werden. Sein umfangreicher bildkünstlerischer Nachlass befindet sich nahezu komplett im Besitz der Stadt Oelsnitz und wird in thematisch wechselnder Form in der Galerie gezeigt. Auch finden wöchentlich Mal- und Zeichenzirkel statt. Das Heinrich-Hartmann-Haus ist eine Initiative zur Förderung der Jugend und der Künste und eine Begegnungsstätte für Kunst- und Kulturinteressierte aus nah und fern. Ein Besuch lohnt sich deshalb immer. Der Eintritt ist frei.

Socio-kulturní centrum

Nově vytvořené socio-kulturní centrum, zkráceně SKC (orig. SKZ), je kulturním centrem v Neuwürschnitz a je v péči podporovacího spolku. V něm má sídlo několik dalších spolků, jako např. Hudební spolek Neuwürschnitz zapsaný (zkráceně z.s.), Neuwürschnitzer Karnevalový spolek z.s., Zahradní spolek „Heimaterde“ z.s.,
je volnočasovým místem setkávání dětských a mládežnických spolků Niederwürschnitz a sídlí zde i kancelář SKC. Prostory a zařízení socio-kulturního centra jsou přístupné také veřejnosti. V nově postavené víceúčelové hale SKC se koná spousta akcí. Možné je také využití prostor SKC pro rodinné oslavy, slavnostní aktivity nebo výstavy.

Soziokulturelles Zentrum Das neu gestaltete Soziokulturelle Zentrum, kurz SKZ, ist der kulturelle Mittelpunkt von Neuwürschnitz und wird durch einen Förderverein betreut. In ihm sind mehrere Vereine, wie z.B. der Musikverein Neuwürschnitz e.V., der Neuwürschnitzer Karnevalsverein e.V., der Gartenverein „Heimaterde“ e.V., der Freizeittreff des Kinder- und Jugendvereins Niederwürschnitz oder auch die Heimatstube ansässig. Die Räumlichkeiten und Anlagen des Soziokulturellen Zentrums sind aber auch für die Öffentlichkeit zugänglich. Es finden viele Veranstaltungen in der neu errichteten Mehrzweckhalle des SKZ statt. Zusätzlich können Familienfeiern, festliche Aktivitäten oder Ausstellungen in den Räumlichkeiten des SKZ durchgeführt werden.

Sportoviště

Rekreační komplex „Am Haderwald“

Rekreační komplex „Am Haderwald“ (bývalý prostor lesního koupaliště) na ulici Oelsnitzer Straße nabízí dostatek příležitostí k atraktivnímu trávení volného času, ale také k rekreaci a odpočinku
v prostoru blízko přírody. V centru rekreačního komplexu leží cca 4 ha velké jezero (koupání na vlastní nebezpečí). Kromě toho komplex poskytuje vodní hrátky pro děti, dětské hřiště, 3 hřiště pro plážový volejbal, stoly pro stolní tenis, kuželkovou dráhu, velké pole pro hry šachy a dáma stejně jako prostor pro grilování, zábavu a další aktivity v horkých letních dnech. O pohodu hostů se stará lesní restaurace a za pěkného počasí stánek s občerstvením.

Naherholungskomplex „Am Haderwald“ Der Naherholungskomplex „Am Haderwald“ (ehemaliges Waldbadgelände) an der Oelsnitzer Straße bietet reichlich Möglichkeiten Zur aktiven Freizeitbetätigung, aber auch zur Erholung und Entspannung im naturnahen Raum. Im Zentrum des Naherholungskomplexes liegt der ca. 4 ha große Badesee (Baden auf eigene Gefahr). Zusätzlich sorgen ein Kinderwasserspiel, ein Kinderspielplatz, 3 Beach-Volleyballplätze, Tischtennisplatten, eine Kegelbahn, ein Großfeld-Schach- und Dame-Spiel sowie ein Grillplatz für Spaß und Abwechslung an warmen Sommertagen. Für das leibliche Wohl der Gäste sorgt die Waldbadgaststätte und bei schönem Wetter ein Kiosk.

Prostor pro pohyb

Dne 19. listopadu 2009 byl v rámci projektu EFRE na úpatí haldy Deutschlandschachthalden slavnostně otevřen prostor pro pohyb. Dvě plochy
se třemi, příp. pěti fitness stroji zdobí nyní cestu podél ulice Friedhofstraße (Hřbitovní ulice). Na celkem osmi strojích, které mohou využívat návštěvníci všech věkových kategorií, lze jednoduchým způsobem zlepšovat krevní oběh, pohyblivost stejně jako podporovat koordinaci a mimoto uvolňovat svalstvo. U každého fitness stroje naleznete informace, jak se má správně používat, jaké má funkce, a poučení
o bezpečnosti.

Bewegungsparcour Am 19. November 2009 wurde am Fuße der Deutschlandschachthalde der Bewegungsparcour im Rahmen des EFRE Projektes eingeweiht. Zwei Flächen mit je 3 bzw. 5 Fitness-Geräten schmücken nunmehr den Weg entlang der Friedhofstraße. Auf den insgesamt 8 Geräten, welche von Besuchern jeden Alters genutzt werden können, kann man auf einfache Weise seinen Kreislauf stärken, seine Beweglichkeit sowie Koordination fördern und zudem seine Muskulatur lockern. An jedem der Fitnessgeräte findet man Hinweise zur Benutzung, den wichtigsten Funktionen und zur Sicherheit.

Zvukopark

Centrálně umístěný, mezi městskou halou a starým stadionem, se od konce roku 2011 nachází tzv. „Zvukopark“. Sedm ozvučených prvků, které mohou být využívány všemi věkovými kategoriemi, bylo speciálně vyvinuto pro městský park ve městě Oelsnitz/Erzgebirge.

Klangspielpark Zentral gelegen, zwischen Stadthalle und dem alten Oelsnitzer Stadion findet man seit Ende 2011 den sogenannten „Klangspielpark“. Sieben Klangspielelemente, welche von Jung und Alt genutzt werden können und speziell für den Stadtpark von Oelsnitz/Erzgeb. entwickelt wurden.

Hřiště pro malé děti

Hřiště pro malé děti v areálu Zemské zahradní výstavy, se zvířátky způsobilými
ke hraní, plochami určenými k vodním
a pískovým hrátkám, nadchne nejen nejmladší, ale také jejich rodiče a prarodiče. Rozmanité možnosti k sezení zvou
k odpočinku.

Kleinkinderspielplatz Der Kleinkinderspielplatz auf dem Gelände der Landesgartenschau begeistert mit seinen bespielbaren Tieren, Wasserspiel- und Sandflächen die Jüngsten, aber auch deren Eltern und Großeltern. Vielfältige Sitzgelegenheiten laden zum Verweilen ein.

Železniční hřiště

Pro trochu starší děti (předškolní věk a výše) nabízí železniční hřiště moderní hrací přístroje s kouzlem železniční minulosti, které se rovněž nachází
v areálu Zemské zahradní výstavy. Lezení, skákání, klouzání, míčové hry,
ale také možnost stát se průvodčím na opravdové železnici – to by neměl žádný kluk či holka s dědečkem propásnout.

Eisenbahnspielplatz Für etwas ältere Kinder (ab dem Vorschulalter) bietet der Eisenbahnspielplatz moderne Spielgeräte im Charme der Eisenbahnvergangenheit, welcher sich ebenfalls auf dem Areal der Landesgartenschau befindet. Klettern, Springen, Rutschen, Ballspielen, aber auch Lokführer in einer echten Eisenbahn zu sein, das darf Kind und Opa nicht verpassen.

Občanský a rodinný park

Do občanského a rodinného parku města Oelsnitz se dostanete přes nově zřízený most pro pěší s krásným pohledem do zahrad. Park se svými 15 hektary nabízí odpočinkový a zážitkový svět pro malé i velké.

Bürger- und Familienpark In den Bürger- und Familienpark der Stadt Oelsnitz gelangt man über die neu errichtete Gartenschau-Fußgängerbrücke. Mit insgesamt 15 Hektar bietet der Park eine Erholungs- und Erlebniswelt für Jung und Alt.

Výlety do okolí

Centrum Daetz Lichtenstein

Jako multifunkční kulturní a společenské místo spojuje Centrum Daetz Lichtenstein pod jednou střechou velké množství aktivit. Patří sem zážitková výstava „Mistrovská díla ze dřeva“ s více než 700 exponáty z 5 kontinentů
od sochařů z 27 zemí, které návštěvníkům přibližují krásu, přesvědčivost
a mnohostrannost mezinárodního dřevosochařského umění. Kromě toho patří k činnostem Daetz centra jednorázové mimořádné výstavy, putovní výstava „Bohové, duchové a démoni“, první „Mezinárodní kurz dřevosochařství“ a mnoho dalších.

Daetz-Centrum Lichtenstein Als multifunktionale Kultur- und Begegnungsstätte vereinigt das Daetz-Centrum Lichtenstein unter seinem Dach eine Vielzahl von Aktivitäten. Dazu zählt die Erlebnisausstellung „Meisterwerke in Holz“ mit mehr als 700 Exponaten aus 5 Kontinenten von Holzbildhauern aus 27 Ländern, die den Besuchern die Schönheit, Aussagekraft und Vielseitigkeit der internationalen Holzbildhauerkunst nahe bringt. Weiterhin zählen zu den Aktivitäten des Daetz-Centrums einmalige Sonderausstellungen, die Wanderausstellung „Götter, Geister und Dämonen“, der erste „Internationale Studiengang Holzbildhauerkunst“ und vieles mehr.

Minisvět Lichtenstein

Za 80 minut okolo světa? To můžete zažít jen v M inisvětě Lichtenstein.
Přes 100 staveb z celého světa, které jsou zhotoveny v měřítku 1:25, ukazují řemeslnické schopnosti modelářů a s dalšími kulturními atrakcemi uvádí
v úžas návštěvníky z blízka i z daleka. Seznam vybraných památek sahá
od Brandenburské brány přes Eiffelovu věž až po Alexandrijský maják. Radost a zábavu nabízí Minisvět dále mimo jiné při tvůrčích dílnách, ukázkách technických modelů, průvodcování, gastronomii či na dětském hřišti.

Miniwelt Lichtenstein In 80 Minuten um die Welt? Das können sie nur in der Miniwelt Lichtenstein erleben. Über 100 Bauwerke aus aller Welt, die im Maßstab 1:25 angefertigt sind, zeigen die Handwerklichen Fähigkeiten der Modellbauer und bringen mit weiteren kulturellen Attraktionen die Besucher aus nah und fern zum Staunen. Die Liste der ausgewählten Monumente reichen vom Brandenburger Tor über den Eifelturm bis hin zum Leuchtturm von Alexandria. Spaß und Unterhaltung bietet die Miniwelt weiterhin unter anderem durch eine Schauwerkstatt, Vorführungen an technischen Modellen, Führungen, Gastronomie sowie einen Kinderspielplatz.

Vodní zámek Klaffenbach

Vodní zámek Klaffenbach je půvabný renesanční hotel v jižní části města Chemnitz. Je to místo setkání se sofistikovaným uměním a kulturou. Malé umělecké akce nejrůznějších žánrů a krátkodobé výstavy s řemesly, uměleckým řemeslem, designem a umění jsou nabídkou pro hosta
s pobytem zvláštního druhu. Pro rodinné oslavy a akce jsou k dispozici atraktivní prostory s individuálním charakterem. Ve vedlejší budově naleznete kromě jiného hotel, muzeum automobilů stejně jako umělecké řemeslníky a spolky.

Wasserschloss Klaffenbach Das Wasserschloss Klaffenbach ist ein reizvolles Renaissance-Hotel am südlichen Rand von Chemnitz. Es ist ein Ort der Begegnung mit anspruchsvoller Kunst und Kultur. Kleinkunstveranstaltungen verschiedenster Genres und wechselnde Ausstellungen mit Handwerk, Kunsthandwerk, Design und Kunst sind Angebote an den Gast für einen Aufenthalt der besonderen Art. Für Familienfeste und Veranstaltungen stehen attraktive Räumlichkeiten mit individuellem Charakter zur Verfügung. Die Nebengebäude beherbergen unter anderem ein Hotel, ein Fahrzeugmuseum sowie Kunsthandwerker und Vereine.

Umělé jezero Oberwald

Tento k rodině přátelský areál s možnostmi koupání, trávení volného času
a dovolené nabízí pro každého něco: 16 hektarů velké jezero ke koupání
s toboganem, nudistickou část, minigolf, plážový volejbal, stolní tenis, hřiště, animaci pro děti, venkovní šachy, half pipe, potápěčské centrum, rybaření
a letní sáňkařskou dráhu.
4hvězdičkový kemp, prázdninové domy a gastronomie v okolí se starají
o odpočinkový pobyt v každém ročním období.

Stausee Oberwald Das familienfreundliche Bade-, Freizeit- und Urlaubsareal bietet für jeden etwas: ein 16 Hektar großer Badesee mit Wasserrutsche, FKKBereich, Minigolf, Beachvolleyball, Tischtennis, Spielplatz, Kinderanimation, Freiluftschach, Half Pipe, Tauchbasis, Angeln und Sommerrodelbahn. Ein 4-Sterne Campingplatz, Ferienhäuser und die Gastronomie im Gelände sorgen für einen erholsamen Aufenthalt zu jeder Jahreszeit.

Vlastivědné muzeum „Knochenstampfe“ (Drtička kostí)

Vlastivědné muzeum jako technická památka a kulturní centrum je oblíbeným turistickým a výletním cílem jak pro turistické skupiny, tak pro rodinné návštěvy. Nachází se v památkově chráněném starém selském statku s jedinečnou hrázděnou konstrukcí v okolí. Hlavní atrakcí je ještě funkční, vodou poháněná drtička kostí. Vedle starého vodou poháněného zařízení na výrobu hnojiva obzvlášť přitahuje také místnost s tradičním punčochářstvím, ornitologická výstava a sbírka historických vánočních hor. Další místnost je věnována Samuelu Pufendorfovi narozenému v místě roku 1632, nejdůležitějšímu synovi údolí Zwönitztal. Vedle technické památky drtičky kostí nabízí muzeum návštěvníkům také krátkodobé výstavy.

Heimatmuseum „Knochenstampfe“ Das Heimatmuseum ist als technisches Denkmal und Kulturzentrum ein lohnendes Wander- und Ausflugsziel für Reise- und Wandergruppen sowie für Familienbesuche. Es befindet sich in einem unter Denkmalschutz stehenden alten Bauernhof, mit seinem in der Umgebung einmaligen Fachwerk, dem Rautenfachwerk. Die Hauptattraktion ist die noch betriebsfähige, wasserradgetriebene Knochenstampfe. Neben der alten wasserradbetriebenen Anlage zur Herstellung von Dünger ist das Zimmer zur traditionellen Strumpfwirkerei, die ornithologische Ausstellung und die Sammlung historischer Weihnachtsberge besonders anziehend. Ein weiteres Zimmer ist dem 1632 im Ort geborenen Samuel Pufendorf, dem bedeutendsten Sohn des Zwönitztales, gewidmet. Neben dem technischen Denkmal der Knochenstampfe findet der Besucher auch ständig wechselnde Ausstellungen in dem Museum vor.

Papírna v Niederzwönitz

Papírna v N iederzwönitz je v dokumentech poprvé zmíněna v roce 1568,
a je tedy nejstarší stále funkční papírnou v N ěmecku. Do poloviny 19. století se zde ruční papír vyráběl z hadrů a cárů. Od roku 1984 je muzeum přístupné veřejnosti a ve svém rozsahu je v Německu jedinečné. V několika výstavních prostorách se můžou návštěvníci seznámit s historií řemesla
a průmyslu místa Zwönitz. Při venkovní prohlídce historické budovy papírny můžou návštěvníci pozorovat přívod vody k vodovodnímu kolu. Restaurace
„U Starého mlýna“ ve dvoře umožní malé zastavení. V poslední době
si můžete pod odborným vedením sami vytvořit ruční papír, který může být pak dále zpracován v kreativním domě.

Papiermühle in Niederzwönitz Die Papiermühle in Niederzwönitz wurde 1568 erstmals urkundlich erwähnt und ist somit die älteste, noch funktionstüchtige Papiermühle Deutschlands. Bis Mitte des 19. Jahrhunderts wurde hier handgeschöpftes Büttenpapier aus Hadern und Lumpen hergestellt. Seit 1984 ist das Museum für die Öffentlichkeit zugängig und in seiner Gesamtheit einmalig in Deutschland. In mehreren Ausstellungsräumen kann sich der Besucher mit der Handwerks- und Industriegeschichte von Zwönitz bekannt machen. Beim Rundgang um das historische Gebäude der Papiermühle kann der Besucher den Wasserzulauf zum Wasserrad betrachten. Im Hofbereich ermöglicht die Gaststätte „Zur alten Mühle“ eine Einkehr. Seit kurzer Zeit kann unter fachkundiger Anleitung selbst Papier geschöpft werden, welches anschließend in einem Kreativhaus weiter verarbeitet werden kann.

Muzeum na hradě Stein (Kámen)

Prohlídka muzea na hradě Stein v městečku Hartenstein zavede návštěvníky do světa minulých staletí. Kulturněhistorické cenné exponáty ze středověku
a novověku ve výstavních prostorách si zaslouží stejný obdiv stejně jako sbírka starých sečných a bodných zbraní, brnění, mučicích nástrojů a železa na vypalování cejchů. Hradní muzeum nabízí svým návštěvníkům při prohlídce obranných a obytných staveb velmi odborný výklad. Realisticky
a srozumitelně se zde předvádí středověké bydlení a životní podmínky na hradě nižší šlechty. Hrad Stein se řadí mezi nejpůsobivější
a nejzajímavější hrady ve spolkové zemi Sasko, neboť jen málo opevnění
si po staletí zachovalo původní tvář v takové míře.

Museum Burg Stein Eine Führung durch das Museum der Burg Stein im Städtchen Hartenstein entführt den Besucher in die Welt der vergangenen Jahrhunderte. Kulturgeschichtlich wertvolle Exponate aus Mittelalter und Neuzeit sind in den Ausstellungsräumen ebenso zu bewundern wie eine Sammlung von alten Hieb- und Stichwaffen, Rüstungen, Folterwerkzeuge und Schandeisen. Das Burgmuseum bietet seinen Besuchern bei einem Rundgang durch den Wehr- und Wohnbau den besonderen Service einer sachkundigen Führung. Dabei werden die mittelalterlichen Wohnund Lebensbedingungen auf einer Burg des niederen Adels realistisch und nachvollziehbar dargestellt. Die Burg Stein zählt zu den reizvollsten und interessantesten Burgen im Land Sachsen, denn nur wenige Wehranlagen haben über die Jahrhunderte hinweg ihr ursprüngliches Antlitz in solchen Maße bewahrt.

aktualizováno 11.7.2015